Něco o tuřínu (dumlíku)
15. srpna 2010
Tuřín, nebo také dumlík (což je název jedné ze starých odrůd tuřínu), byl dříve běžnou součástí jídelníčku, zejména chudých lidí. Dnes je tato okopanina, pěstovaná především v podhůří, zeleninou téměř zapomenutou. Naštěstí však ne zcela. Ve Vaší bedýnce se jeho sláva znovu rodí. Jedna z definic zní: " Dumlík je řepa, kterou můžou jíst zvířata i lidi." P. Hudská však říká, že je to lahůdková zelenina, které by bylo pro zvířata škoda.
Tuřín můžete jíst syrový - připomíná kedlubnu. Dále ho můžete používat v podstatě všude, kde jinou běžnou zeleninu - například jako mrkev. Jeho chuť je velice jemná, nic nepokazí, vařením snadno změkne. A téměř všude je dumlík rád v doprovodu jeho výborné nati i řapíků. Chuť natě je lahodnější než špenátová.
Příspěvky
4 komentářů:
Dneska jsem ho prvně vyzkoušela syrový jen tak k svačině a mohu ho jen doporučit :)
Sehnal jsem ho ve vedlejším okrese, než bydlím a nejraději z něj mám mléčnou polévku. To je ale lahůdka. J.E.
Dumliková polévka z Krkonoš.
1 litr vody, lžičku drceného kmínu, asi 300 g dumliku nakrájíme na centimetrové kostičky, sůl a vaříme asi 20 - 30 minut, podle toho jestli máme raději co chroupat a nebo už nemáme zuby. Potom do půl litru studeného plnotučného mléka dáme dvě až tři mírně navršené polévkové lžíce hladké mouky, velmi dobře rozkvedlujeme, přilijeme k předcházející směsi a za stálého míchání pomalu 15 minut vaříme. Dobrou chuť.
Děkujeme za tip na polévku :-)
Okomentovat