Italská pizza - recept na těsto

31. prosince 2011

Mám tu jeden recept pro ty, kdo mají rádi pizzu a doma ji ještě nevyzkoušeli. Pizza je rychlá a výborná. Kdo stále ještě kupuje ty hrozné vysoké mražené placky na přípravu pizzy, ať tuto určitě vyzkouší. Na kupované těsto rychle zapomene :-) Recept pochází z pořadu Kuchařská pohotovost a v diskuzích na internetu se lze dočíst u různých receptů na pizzu, vyjádření k surovinám těch, kteří pekli pizzy přímo v pizzérii.
Kdo neumí točit pizzu (to bude asi valná většina :-))), tak se v postupu doporučuje pizzu vytahovat rukama na stole. To nám také moc nejde, tak vždy volíme váleček a jsme spokojení.
Předpis je na 8-9 pizz. My dáváme obvykle 350 g mouky, což je na 3 pizzy. Olej a droždí nemusíte měřit přesně, může být klidně o fous víc. Těsto stačí odložit do nějaké misky.
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Recept
900 g hladké mouky, 1 lžíce olivového oleje, 10 g droždí, cca 500 ml vody, 10 g cukru, 20 g soli

Mouku smícháme se solí, droždím, cukrem, olivovým olejem a vlažnou vodou. Vypracujeme tužší hladké těsto, které se nelepí a vytvoříme jednotlivé bochánky. Ty naskládáme do vyššího plechu lehce poprášeného moukou, který přikryjeme, aby těsto neoschlo a necháme asi hodinu při pokojové teplotě nakynout. Pak těsto vytáhneme do tenké placky pouze se zvýšenými okraji. Obložíme dle chuti nebo druhu pizzy.
Upečeme nejlépe v peci nebo v troubě vyhřáté na 250 stupňů zhruba 5-8 minut.

Rady: Vodu přidávejte postupně a podle potřeby – každá mouka saje jinak.
Těsto lze připravit předem – v lednici vydrží i několik hodin.
V těstě nesmí zůstat vzduchové bublinky, při tvarování pizzy by se potrhalo.
Těsto musí být pevné, kompaktní, hladké bez jakýchkoli hrudek a nesmí se lepit. Pokud přidáte moc mouky, těsto ztuhne a hůř se s ním pracuje.

Read more...

Jak se Vám letos povedla vánočka?

30. prosince 2011

Letos jsem poprvé vyzkoušela pletení vánočky ze šesti pramenů. Pletením mým obvyklým způsobem se mi často stávalo, že horní část vánočky někde při pečení ujela. Říkala jsem si, že pletením ze šesti se to stát nemůže. Našla jsem tedy na těchto stránkách postup. Pletení jsem neměla nijak natrénované a počítač nemám v kuchyni, takže jsem po každém přeložení pramenu běhala z kuchyně do pokoje a zpět :-) Takto jsem došla asi do poloviny pletení a pak jsem si říkala, že se postup opakuje, že to už zvládnu. Nejdříve jsem se do toho pěkně zamotala :-)) ale nakonec se to celkem zadařilo. Nejtěžší nakonec bylo vánočku přenést na plech. Netrefila jsem se přesně na papír, takže jsem musela ještě podkládat další kus papíru. Vánočka myslím vypadala celkem pěkně, ale potvrdilo se mi to, co jsem si myslela. Že vánočka bude po upečení trochu placatější než obvykle. Příště by to chtělo dopředu trochu natrénovat a uplést ji více do výšky.
Doufám, že vy jste byly (předpokládám, že pečou spíše ženy) v pletení úspěšnější, a že vám krásně upletená a upečená vánočka přinese zdar a úspěch v novém roce 2012.

Read more...

PF 2012

23. prosince 2011

Read more...

Čtení č.2 aneb mohlo by Vás zajímat

22. prosince 2011

Rozhovor s farmářkou paní Annou Hudskou

Rozhodla jsem se, že na závěr sezóny a v souvislosti se získáním certifikátu Bio pro označování zeleniny z farmy v Klokočí, pro Vás připravím takový malý rozhovor s naší paní farmářkou Annou Hudskou.

Kdo jste zatím neměl šanci ji poznat osobně, tak můžete alespoň takto maličko nahlédnout do zákulisí našich bedýnek a dozvědět se něco navíc.
Většina fotografií pochází od paní Lenky Hřibové, příznivkyně farmy Klokočí a kamarádky Anny Hudské.

Rozhovor byl původně plánován již na listopad, nicméně každá máme spoustu práce, takže se omlouváme, že nám to vyšlo až nyní.
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------
"Ahoj Aničko, rozhodla jsem se, že se Tě na závěr sezóny, kdy už máš alespoň o trochu méně práce, zeptám na pár věcí, které určitě nejen naše bedýnkáře budou zajímat."

Jak z hlediska pěstování hodnotíš letošní sezónu?
Letošní sezóna byla mimořádně dobrá. Málokterá je taková. Snad ani nijak extrémní z hlediska množství srážek, ale z hlediska jejich rovnoměrného rozložení. Na druhou stranu – kromě zeleniny se výrazně dařilo i plevelu. Část zeleniny mi nenávratně zarostla.


Jakou zeleninu nejraději pěstuješ?
Mrkev, hokkaido, kukuřici, cukety.

A jaké zelenině se u vás daří nejlépe?
No, asi mrkvi, hokkaido, kukuřici a cuketám :-)


Určitě jsi letos zase zkoušela nějaké nové experimenty. Můžeš nám prozradit jaké a jak dopadly?
Poprvé jsem měla větší množství kukuřice a musím říct, že mě překvapilo, jak je těžké trefit její optimální zralost. Také jsem nebyla spokojená ani s jednou ze dvou odrůd, budu muset vyzkoušet jiné. Problém experimentujícího zemědělce je v tom, že když udělá chybu, může jí napravit až za rok. A tak léta plynou a mám pocit, že dostatek zkušeností budu mít tak za 10 takových let. Nadšená jsem letos nově vodnicí, řeřichou a roketou (mimochodem – roketu jsem letos sklízela od dubna až do prosince).

Vím od Tebe, že se snažíš o permakulturní hospodaření, tak se chci zeptat, zda se Ti to daří.
Permakulturu chápu jako rozumné a vtipné nakládání se zdroji a energiemi (včetně té lidské). Neuplatňuji ji jen v zemědělství. Moc mě baví ji nacházet ve všech oblastech života. Například místo žehlení prádla jen pečlivě věším a pak rovnou skládám, ve vaně po koupání dětí peru vlnu, slupky z cibule používám jako barvivo (podobně jako Barka šila záclony ze slupek od buřtů :-), v kuchyni mám jen pár kousků nádobí a tak i minimum špinavého nádobí, do šuplíku s příbory dosáhnu ze židle od jídelního stolu, žijeme v jednom domě s rodiči, sdílíme jeden vysavač, půjčujeme si auto, rodiče nám pomáhají s hlídáním dětí, my jim s péčí o babičku...
V zemědělství hospodařím spíš tradičně. Na některé permakulturní zásady nedám dopustit. Vytrhaný plevel nechávám v poli, snažím se, aby půda nebyla odkrytá (aby „nekrvácela“), hledám vhodné způsoby mulčování, některé meze vůbec neseču, nehrabu listí... Ale takové ty příručky o tom, jak na zahrádce hospodařit s polokulturou, bez rovných linií a bez práce, už mám za sebou.

Dala Ti letošní sezóna nějaké nové poznatky?
Letos samozřejmě spoustu. Už vím, že mrkvi se nejlépe daří na hrůbcích v dvojřádcích, cukýny nesmím sázet na kraj, je tam nejvíc slimáků. Sít musím některé druhy víc rozfázovaně, aby nebylo všechno najednou. Třeba dumlík a hlavně bylinky – kopr, roketu... Rajčata bez skleníku nevypěstuji (to vím už dávno a stejně je vždycky zasadím). Musím změnit způsob hnojení dýní, ...to by bylo na dlouho, těch poznatků je každoročně moc.
Letos jsem poprvé nenechala pole zorat – jen 2x mělce podmítnout... No, ale ten poznatek z toho bude až za rok...

Ne každý to ví, ale vy nemáte pozemky a všechna zvířata na jednom místě. Můžeš nám říct, co se kde přibližně nachází?
V Klokočí – asi 200 metrů od domu mám pozemek, kde zimují zvířata a 0,5 ha pole. Asi o 2 km dál za vsí mám pastviny a o dalších 5 km dál políčka u Jizery v Rakousích. Kousek mám taky v Klokočských Loučkách. Je to krajně nepraktické. Mým snem je vylézt z baráku a mít všechna pole i zvířata na dohled, ale nějaké výhody to také má. Například snadno odstavuji berany a kozly. Když to na ně přijde, nezabrání jim v cestě za samicí žádná ohrada, takže vzdálenost pastvin 2 km je tak akorát.
A pak mám únikovou cestu před škůdci. V Rakousích u řeky, jsem musela slimákům ustoupit, pěstuji tam už jen cibuli a česnek. Stejně tak kličkuji mezi mandelinkami – vždycky se mi přemnoží – to se prostě neusbírá a v půdě zůstávají 4 roky, takže políčka stěhuji.


Loni na podzim se u vás vysazovaly nové ovocné stromy. Jak to s nimi vypadá?
Sázím každý rok. Loňským stromům se daří, i když také pořád hledám cestu jak je pěstovat. Názorů na to, jaké odrůdy sázet, jak stromy řezat, jak hnojit …, je mnoho. Jezdím do Brna na kurz „Ovocný strom v krajině“. Ale cítím, jak je pro mě ta práce kolem stromů vedle zvířat a zeleniny už navíc – že se to omezené množství sil, které mám, tříští. Jenže pak si říkám, že pro co už by na tom venkově člověk měl být, když ne pro sázení stromů. Mám pocit, že na jednoho sazeče připadá dnes 100 kácečů a bojím se toho, že naše krajina bude jednou úplně jiná. Řekla jsem si, že v Klokočí udělám co se dá, aby se to nestalo.

Všichni jsme se letos opět těšili na výborný jablečný mošt, v bedýnkách jsme ho však nenašli. Bylo letos málo jablek?
Jablek bylo méně, ale moštovalo se. Nedokázala jsem letos výrobu většího množství zorganizovat. Já jsem vloni moštem zachraňovala poslední bedýnky do kterých už pak bylo málo zeleniny. To se letos nestalo, ale čerstvý mošt považuji za něco, co by mělo z venkova do města rozhodně dorazit. Budu se příští rok víc snažit.

Za zmínku také určitě stojí, že máte vlastní včely. Kdopak se u vás o včely stará a kolik máte včelstev?
Stará se můj táta, má 30 včelstev v Rakousích. Je to pro včelaře spíš taková extenzivní oblast – téměř bez řepky, ale on tomu opravdu rozumí a je úspěšný. Rád o včelaření vypráví, dobře se to poslouchá.

Od letošního roku jsem si na Tebe vymyslela místo bedýnek látkové tašky. Vyhovují Ti, nebo bys raději uvítala nějaké bedýnky či papírové tašky?
Teda ty jsou super. Vůbec už jsem si to s takovým množstvím bedýnek nedovedla představit. Papírové tašky předpokládají, že nebude pršet, což se zrovna letos skoro nestalo.
Líbí se mi, jak se stala „bedýnka“ takovým fenoménem. Pořád se tomu tak říká, přesto že je většinou v nějakém tom pytli.

Kam všude putují bedýnky z vaší farmy?
Do Jablonce, Turnova a do okolních vesnic. Snažím se odběratele hledat co nejblíže a také sdružovat ty ze stejných míst, aby se kolem bedýnek co nejméně jezdilo. Do Liberce cestují bedýnky asi nejdál. Občas po někom pošlu do Prahy, také z Tanvaldu jezdí někdo kolem Klokočí, ale většina se prodá poměrně blízko a doufám, že se to bude ještě zlepšovat.

Letos na podzim jsou to dva roky, co jsi žádala o udělení certifikátu bio. Uteklo to jako voda a konečně už ho máš. Pro někoho je to důležitá informace, pro někoho méně. Zajímalo by nás, zda bylo těžké certifikát získat.
Těžké… Moje soukromá pravidla pěstování jsou v podstatě přísnější, než ta, která požadují certifikační organizace – nepoužívám skutečně žádnou chemii. Zvířata mají všude a celoročně velké výběhy, neznají obojek, mláďata odstavuji co nejpozději to jde, troufám si říct, že tu pro ně mám ten nejvyšší wellfare standard, takže z pohledu výrobních technologií to pro mě těžké vlastně není. Ale je těžké vyhovět administrativním požadavkům. Je až k neuvěření, jaké všechny nesmyslné a nejnesmyslnější evidence já vedu.... To bych ale nadávala dlouho a nezajímavě....
Přiznám se, že pro mě certifikát moc důležitý není. A troufám si odhadnout, že ani pro většinu odběratelů. Každému umožňuji se se mnou seznámit, na cokoliv se ptát, pole si prohlédnout, přesvědčit se o ekologickém pěstování na vlastní oči. Myslím, že výhodnější je věřit značce „Klokočí“, než anonymní značce „bio“, kterou draze a často pochybně zprostředkovávají úředníci.



A podraží bedýnky díky certifikátu?
Bedýnky mírně podraží, avšak s certifikátem to nesouvisí. Postupně si začínám víc věřit a snažím se o zvýšení kvality. Netvrdím, že jsou bedýnky levné (hlavně pro mladé rodiny s dětmi), ale jsou zatím pořád levnější ve srovnání s ostatními na trhu a výroba takové bedýnky – i při minimálních požadavcích na mzdu zelináře, je nákladná, to je prostě fakt.

A můžeš nám prozradit nějaké Tvoje plány pro příští sezónu? Všichni víme, že plány bývají věc jedna a skutečná realizace druhá... Ale přeci jen je něco o čem uvažuješ, že bys to třeba uskutečnila?
Toho je moc. Chystám se nechat na pozemku zřídit elektrickou přípojku a postavit takovou dřevostavbu se sklípkem – mít aspoň základní zázemí. Doposud hospodařím v podstatě na zelené louce. Je to velmi dobrodružné, ale už jsem si to užila a moc se na změnu těším. Snad budu pak mít možnost zeleninu o něco více mýt. Nejtěžší bude získat stavební povolení.

Musím se naučit lépe zacházet s plevelem, budu zkoušet nějaké nové ruční plečky, ale hlavně víc využívat malotraktor. Pak také pořídit strojní dojení, dokončit stavbu ohradníků, založit trvalkové pole s bylinkami...

Také bych ráda byla víc v kontaktu se zákazníky. Občas uspořádat „polní den“ (to je takový den otevřených dveří), společné vaření nebo zavařování, na podzim dožínky, několik brigád - hlavně na bramborách a cibuli...
No a chystám se konečně zaktualizovat webové stránky, založit profil na facebooku, více fotit...



Máš za sebou letošní sezónu plnou dřiny a určitě se těšíš na trochu odpočinku. Chci se zeptat, jak nejlépe relaxuješ.
Na to je prostá odpověď - kolovrátek. Celou zimu s dětmi předeme ostříhanou ovčí vlnu, pleteme, občas předení předvádíme na trzích a začínáme dělat praktické kurzy. Je to taková „spinningterapie“ – nějaké ty případné podzimní deprese to spolehlivě odbourá. Také se se sousedkami scházíme na „přástky“. Tam se kromě předení nebo pletení také zašívají ponožky, šijí panenky, nebo něco vaříme... V létě mi to chybělo, už jsem se vlastně těšila na zimu. A teď už se těším na jaro - ta sezónnost v zemědělství je moc přirozená a léčivá.
Ale aby si ten venkov čtenář příliš neidealizoval - já zase tolik neodpočívám. Snažím se více věnovat dětem, oproti létu je více práce se zvířaty a potřebuji i přes zimu nějakou obživu. Pomáhám s prací kolem půjčovny lodí, kterou provozujeme v létě na Jizeře, přivydělávám si vedením zemědělských evidencí – přece jen se mě ta civilizace také týká.

A podařilo se vám během léta společně s rodinou strávit nějakou dovolenou? Vím, že jste něco plánovali, ale jestli nakonec nezůstalo jen u toho plánování, protože práce na poli a starost o zvířata přeci jen vyžaduje spoustu času.
Dovolenou plánujeme každoročně - od jara do jara, v podstatě se nikdy neuskuteční. To mi ale nevadí. Nejhezčí je to u nás.


Chtěla bys na závěr ještě něco sdělit?
Chtěla bych Ti, Lenko, poděkovat za obětavou trpělivost, kterou máš v sezóně se mnou i se svými odběrateli. Jim bych pak chtěla poděkovat, že nakupují čerstvou místní zeleninu, přemýšlí o tom, co nakupují a co jedí a vůbec že doma vaří. Děkuji, že podporují mě, extenzivní, šetrné hospodaření, venkov a přírodu.



"Aničko, my Ti děkujeme za Tvůj čas a vyčerpávající odpovědi, a dovolím si za všechny odběratele bedýnek popřát Tobě i celé Tvojí rodině krásně prožité vánoční svátky, šťastný vstup do nového roku 2012 a především úspěšnou příští sezónu."

Read more...

Čtení č.1 aneb mohlo by Vás zajímat

Dříve než konečně zveřejním slibovaný rozhovor s naší paní farmářkou Annou Hudskou, napíši něco málo o nás. Kdo jsme, proč to děláme atd., zejména pro ty, kteří nás neznají.

Při založení těchto stránek (blogu) jsem již popisovala jak "naše" bedýnky vznikly, nicméně to zde ještě zopakuji.
Jsme mladá rodina, tedy mám pocit, že mladá se stává již relativní pojem :-) zkrátka s manželem Pavlem máme dvě malé děti - Martínka 3 roky a Honzíka 11 měsíců.
V době mého prvního těhotenství jsem se na jednom webu dočetla o bedýnkách a začala se tedy zajímat o bedýnky tady v Liberci. Můj prvotní záměr byl jen bedýnky odebírat. Bohužel zde bedýnky nikdo neprovozoval. Avšak takovýto přísun zdravé zeleniny mě natolik zaujal, že jsem začala uvažovat o jejich dovozu, a prostřednictvím internetu hledat nejbližší farmy, které by připadaly v úvahu. Bohužel jsem nebyla úspěšná, a představa, že by se vozily z velké dálky mě od tohoto plánu odradila.
Další rok, kdy přišla doba prvních příkrmů našeho staršího syna, jsem se opět začala shánět po bedýnkách. Zjistila jsem, že bedýnky v Liberci již zajišťuje farma Pod dračím kamenem, bohužel to bylo uprostřed sezóny a odběratele nepřibírali. Tak jsem se začala alespoň shánět po dýních Hokkaido na uskladnění, a úplnou náhodou jsem objevila ceník farmy Klokočí, kde stálo, že dělají i bedýnky. Zajásala jsem a ihned se zrodil plán dovozu většího množství bedýnek, aby se zaplatila doprava. A tak jsem kontaktovala paní farmářku a domlouvaly jsme se co a jak.
Následovalo shánění dalších zájemců formou vylepených letáčků, tato metoda však měla velké úskalí, o kterých jsem již psala. Téměř všechny začátky nějakého podnikání bývají těžké, ale nakonec se časem tato informace rozšířila a nouze o odběratele již v uplynulé sezóně nebyla. Kapacita našich bedýnek není moc velká, ale na příští sezónu máme slíbeno zase o trochu více bedýnek. Na bedýnkách se mi velmi líbí, kromě toho že neobsahují chemicky ošetřenou zeleninu, také to, že nikdy nevím co tam bude. Je to překvapení i pro mě. Občas dostanu malé info o 2-3 druzích, ale zbytek také netuším. Někdo to může brát i jako nevýhodu, myslím si však, že časem už budeme naše bedýnky natolik znát, že budeme tušit co tam asi tak může být. Víme, že některé druhy zeleniny můžeme očekávat na začátku sezóny a některé až koncem, a víceméně se bude pěstovat to samé. Tolik k vysvětlení jak jsme se k tomu dostali.

S manželem jsme oba "vyrůstali ve městě". Když jsem byla malá, moji rodiče si pořídili zahrádku v zahrádkářské kolonii. Pěstovali jsme tam vlastní zeleninu, pamatuji si na velkou úrodu rajčat a okurek ve skleníku, rozdávali jsme to i po sousedech. Na ostatních záhonech byly jahody, brambory, cibule, mrkev, ředkvičky, zkrátka taková ta klasika. Na okraji zahrádky byly ovocné stromy a keře. Jako malá jsem si tam spíše chodila hrát. Když jsem povyrostla, musela jsem začít i pomáhat. Moc mě to nebavilo, časem jsem to začala i nenávidět, protože se tam zkrátka muselo jet, .......minimálně zalít. Doma se pak vyráběli různé čalamády, kečupy, marmelády atd. A jak myslíte, že to dopadlo? :-) .....my jsme to jako děti nechtěly, klasika. Ale navzdory tomu, to v nás zůstalo, to domácí, vlastnoručně vyrobené, zdravé..... A tak teď i my děláme přesně to samé, co dělali naši rodiče a trpělivě snášíme to, že se naše děti ušklíbají nad domácí marmeládou aj. :-))) .....věříme, že to v nich také zůstane a nejpozději se to probudí, až ponesou odpovědnost za své vlastní děti.
Částečně jsem také vyrostla u babičky a tety, je to sice na okraji Liberce, ale v CHKO, úplně pod lesem a já jsem tam strávila dětství. Byla jsem tam o prázdninách, a každou neděli se tam jezdilo na návštěvu. Když jsem byla malá, pamatuji se, že se tam chovalo prase (živě si pamatuji na zabíjačky a jak jsem nepozřela prdelačku a jitrnice :-)), na výkrm býk, krůty a krocani, husy, kachny, a slepice a králíci tam byly donedávna. Zkrátka klasický venkov. S bratrancem a sestřenicí jsme krmili zvířata, lezli po stromech, štípali dříví, skládali uhlí, tahali z lesa dříví a dělali spoustu jiných věcí. Byla to paráda, moc ráda na to vzpomínám.

Manžel také strávil dětství na venkově, kde měl babičku a dědu. Později jejich chalupu zdědili rodiče, a tak i on musel pomáhat a pracovat. Pěstovali také nějakou tu zeleninu a za babičky měli kozu a králíky.
Nyní chalupu vlastníme my a jsme moc rádi, že máme kam s dětmi jezdit. Pěstovat se tam toho však moc nedá. Zkouším to, ale vesměs krmím slimáky nebo zelenina vadne z nedostatku vody.
Chalupa by potřebovala opravit, ale krom nedostatku peněz není ani čas. Snad až děti povyrostou.... Také padají úvahy o tom, prodat byt a chalupu a postavit na venkově menší dům, ale zatím jde jen o úvahy. Prozatím je fajn mít u nosu školku, školu, doktory, město... Nikdy jsem nikam nedojížděla. Ano, přesto, že miluji venkov, jsem rozmazlená městem :-) Nejde však úplně o nás, ale spíše o děti. ....o dojíždění do školky, školy a práce. Takže prozatím stále bydlíme v paneláku, kde nás to občas štve, ale v létě máme kam utéct.

Ještě bych chtěla vysvětlit slova v našemu logu - žijeme zdravě. V naší situaci by se dalo říct spíše snažíme se žít zdravě. V podstatě to znamená, že v rámci možností preferujeme zdravé potraviny a zdravější životní styl. Nejsme vegetariáni. Pokud máme možnost, kupujeme maso z domácí porážky. Když vaříme, snažíme se všude přidávat hodně zeleniny, i do omáček. Sbíráme lesní plody, některé ovoce máme z vlastní zahrady, zeleninu z farmy nebo od známých a já přes léto sbírám zásobu bylinek na celý rok. Ráda bych se naučila dělat z bylinek různé sirupy a masti. Mám se v tomhle ještě co učit.
Nekupujeme pouze bio výrobky, na to by nám finance úplně nestačili, ale při vaření se učím používat i výrobky zdravé výživy. Kdysi jsem se několik roků přes oběd stravovala ve zdravé výživě, takže vím, že když se to umí připravit, je to výborné.
Pokud to jde, při nemoci volíme co nejšetrnější léky jako je např. zmiňovaný bylinný čaj nebo jitrocelový sirup. (V tomto směru mě i velmi mile překvapila naše nová dětská paní doktorka - pro děti volí nejprve nejšetrnější způsob léčby).
Na oplátku přírodě, že nám toho tolik dává, třídíme odpad.
S manželem máme rádi výlety do přírody, houbaření, rekreačně cyklistiku a in-line brusle, takže už se těšíme až příští rok budeme moci vyrazit i s mladším synem.
Mým koníčkem a vedlejší prací je grafika, chtěla bych se naučit pořádně fotit, chtěla bych se někdy vrátit k olejomalbě a kreslení vůbec, mám v plánu vyřezávání ze dřeva - na chalupě už přes 4 roky suším lipové dřevo, ale netuším zda na to vůbec někdy najdu čas, mám ráda ruční práce - pletení, háčkování, lepení, vystřihování a tvoření vůbec....... Je toho hodně a asi všechno za život nestihnu.... :-)  Také bojujete s časem? Musím říct, že velmi mnoho času mi zabere internet, ale jsem ráda, že tahle vymoženost tu je, některé věci jsou díky tomu o hodně snažší.
Tak tolik něco málo o nás.

Ještě bych ráda vysvětlila nadpis článku - je hodně věcí, které se dají na internetu najít, které mě zaujmou a o kterých si myslím, že by mohly zajímat i vás. Proto jsem se rozhodla založit tyto příspěvky s názvem Čtení aneb mohlo by Vás zajímat, do kterých budu něco málo psát a více odkazovat na různé zajímavosti, ať už se budou týkat vaření, pěstování zeleniny nebo nějakého tvoření.

Read more...

Tvarohová štola

16. prosince 2011

Recept na štolu mám od jedné známé. Její štolu jsem kdysi ochutnala a doslova mě uchvátila. Doma jsme štolu nikdy nepekli, takže jsem ji neznala. Kdysi jsem jich ochutnala několik koupených, ale srovnat se to vůbec nedá. Takže kdo nemáte recept na štolu, určitě ji vyzkoušejte. V chladu vydrží celkem dlouho. ..........tedy pokud ji dříve nesníte :-)
Po upečení je dobré ji nechat min. 1-2 dny uležet v chladu. Místo kandovaného ovoce, které nemám ráda, přidávám pokrájené sušené meruňky nebo švestky popř. višně, a kromě mandlí ještě vlašské ořechy a nahrubo nasekanou hořkou čokoládu. Zkrátka do těsta si můžete dát to, co máte rádi.
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Recept
500 g polohrubé mouky, 250 g tvarohu, 200 g másla (popř. Hera), 180 g cukru, 2 vejce, ½ lžičky skořice, citrónová kůra, 3 lžíce rumu, prášek do pečiva, 100 g rozinek, 60 g mandlí, kandované ovoce + 60 g másla na potření, moučkový cukr s vanilkou na posypání

V menší míse utřeme do pěny změklé máslo, cukr a vejce. Přimícháme skořici, citr. kůru, rum a tvaroh, a vše důkladně vyšleháme. Ve větší míse smícháme mouku, prášek do pečiva, rozinky, nahrubo nasekané mandle, sušené nebo kandované ovoce popř. co máte rádi. Přimícháme připravenou pěnu z menší mísy a vypracujeme na hladké těsto, vytvarujeme překládáním. Při použití řídkého tvarohu se může těsto ještě lepit, v tom případě přidáme ještě trochu mouky. Z těsta vytvarujeme dlouhý váleček, může být trochu do výšky, při pečení se malinko rozjede (podle tuhosti těsta). Pečeme asi na 150-180 st. C.
Ještě horkou štolu pomažeme 60 g másla a silně pocukrujeme cukrem s vanilkou.
Štolu je nejlepší nechat před konzumací 1-2 dny uležet v chladu.


¨
Dobrou chuť!

Read more...

Babiččina vánočka

12. prosince 2011

Vánočka by neměla chybět na žádném štědrovečerním stole. Kdo nemáte vlastní, rodinný, osvědčený recept na vánočku, můžete vyzkoušet tuto. Nazvala jsem ji babiččina, protože recept mám po svojí babičce a ta uměla vánočku upéct dokonale. Každé Vánoce jsme se na ni celá rodina těšila, a já už ji také peču několik let. Manžel byl zvyklý zase na vánočku svojí maminky, která byla úplně jiná.
Možná vás zarazí na vánočce ta drobenka, ale vězte, že to je na vánočce to nejlepší. Babička jí tam dávala trochu, ale nám to tak zachutnalo, že já dávám na vánočku drobenky co se vejde :-) Kdo drobenku nechce, může vánočku nechat jen potřenou vajíčkem.
Pokud budete vánočku podle tohoto receptu zkoušet, dejte si práci s těstem a opravdu pořádně ho vypracujte. Jak říká moje teta, jedna z babiččiných dcer, "po vypracování musí těsto tzv. šeptat".
Recept je z celého kila mouky, tak kdo nechcete péct jednu velkou vánočku, můžete udělat jednu větší a jednu malou, nebo 2 stejně velké.
Někdy se mi vánočka úplně nepovede a trochu se po upečení někde rozjede. Tohle je fotka z loňska, tak letos snad bude vánočka po upečení hezčí a fotku budu moci vyměnit za lepší :-)

A ještě malé nahlédnutí do HISTORIE VÁNOČKY
Historie vánočky sahá až do 16. století a stala se neodmyslitelným symbolem Vánoc. Dříve se jí také říkalo calta, húska, vandrovnice, štrucla, štricka, žemle, ceplík, pletenice, pletanka, štědrovka, štědrovice nebo štědrovečernice. Nemívala vždy tvar pletené housky, jak ji známe dnes. Zpočátku to bývalo pečivo nepletené, podlouhlého tvaru.

Pletence mají připomínat malého Ježíška zabaleného v peřince.  
Dříve vánočku mohli péct pouze cechovní řemeslníci – pekaři. Od 18. století si je začali lidé péct doma sami.

Vánočky se připravovaly podle nejrůznějších receptů. Recepty se předávaly z pokolení na pokolení a mohly se i lišit. Každý člen rodiny musel dostat svou vánočku. Pro rodinné příslušníky je hospodyně pekla z bílé mouky, s rozinkami a mandlemi, a kořenila je anýzem nebo fenyklem. Na čeládku čekala vánočka z obyčejného kynutého těsta.

První z upečených vánoček dostával hospodář, aby se mu urodilo hojně obilí, on ji také směl jako první nakrojit. Větší společná vánočka zdobená mandlemi a hrozinkami se kladla o Štědrém dnu na prostřený stůl. Někde z ní o Štědrém dnu dávali po krajíčku dobytku, aby byl zdravý a aby mu neškodily zlé síly.

O Vánocích nedostávali vánočku jen lidé a dobytek. Na Šumavě ji hospodář házel o Štědrém večeru do studny, aby bylo po celý rok dost vody. Kousek vánočky musel dostat také oheň.

Nepovedená, připálená nebo natržená vánočka věštila nezdar, proto se při přípravě těsta, pletení a pečení vánočky udržovaly různé zvyky a pověry, které měly vánočce zajistit zdar.

Hospodyně musela zadělávat těsto v bílé zástěře a šátku, nesměla mluvit, při kynutí těsta musela vyskakovat vysoko do výšky, aby těsto dobře nakynulo. Pletla se ze šesti pramenů najednou, aby se při pečení nesesunula.

Dávným zvykem bylo také zapékání mince. Kdo ji při krájení našel, měl jistotu, že bude zdráv a bohatý po celý následující rok.
Po večeři se nedojedená vánočka nechávala na stole, neboť se věřilo, že o této noci se vracejí duše zemřelých a hodují. Vánočka byla též dárkem pro čeleď, dostával ji také obecní pastýř a po krajíčku koledníci.

Ten, kdo chtěl, aby ho měli po celý rok rádi, snědl plátek vánočky namazaný medem.
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Recept
1 kg polohrubé mouky, 220 g tuku (Hera), 220 g cukru krupice, 4 žloutky, 60 g droždí, necelý 1/2 l mléka, citronová kůra, 10 g soli, vanilkový cukr, 40 g rozinek, 70 g mandlí, vejce na potření, celé mandle na ozdobu, drobenka

Do větší mísy dáme mouku a uděláme důlek. Do důlku dáme kvásek nakynutý v troše mléka se lžicí cukru, rozpuštěný tuk (ne moc teplý), žloutky, cukr, sůl, vanilkový cukr, citr. kůru, rozinky, nahrubo pokrájené mandle - vše mícháme a postupně přiléváme mléko. Těsto by nemělo být moc řídké, aby se vánočka nerozjela do stran. V případě řídkého těsta přisypte ještě trochu mouky. Těsto řádně vypracujte vařečkou, až začne tzv. šeptat. Po vypracování těsto posypejte lehce hl. moukou, přikryjte utěrkou a dejte na teplé místo kynout cca 3-4 hodiny. V polovině kynutí těsto znovu lehce prohnětejte (podebráním).
Po vykynutí si těsto rozdělte dle počtu vánoček a pletení na copánky. Vánočku můžete plést rovnou na plechu, nebo na válu a pak ji přenést. Upletenou vánočku propíchněte na třech místech špejlí, aby lépe držela tvar. Potřete ji rozšlehaným vejcem, zapíchněte celé loupané mandle a posypte drobenkou.
Nechte vánočku ještě cca 20 min. kynout na plechu.
Troubu rozpalte na 220 st.C a dejte vánočku péct dokud nezačne růžovět, pak ji stáhněte na 130-150 st.C. Celkový čas pečení je 45 min. - 1 hod. Pokud je vánočka v průběhu pečení již hodně tmavá, přikryjte ji shora kusem alobalu.


Dobrou chuť!

Read more...

Návštěva u Aničky Hudské

11. prosince 2011

Tak jsme konečně našli trochu času a zastavili jsme se na pracovně-přátelské návštěvě u Aničky Hudské. Líbilo se mi, že nás stejně jako loni Anička pohostila stylově, a to jablečným moštem, dýňovými hranolky, topinkami s dýňovou pomazánkou, ovocným čajem, jablíčky a křížalami.
Kromě letošní sezóny a bedýnek jsme probírali i sezónu příští, takže v nejbližší době budu moci upravit podmínky odběru na sezónu 2012 a přijímat objednávky.
Anička nám také ukázala jak zpracovává ovčí vlnu. Pokud by měl někdo zájem o zasvěcení do zpracovávání ovčí vlny formou kurzu, můžete se ozvat přímo Aničce Hudské.
Z návštěvy jsme neodjeli s prázdnou..... Kromě jablek, mrkve a moštu jsme si odvezli také úžasnou věcičku na loupání a krájení jablek. Možná to někdo znáte či doma máte......... Je to moc šikovný strojek a jeho obsluhou byl unešen hlavně náš starší syn :-) Kromě toho, že nechtěl dělat nic jiného něž loupat jablíčka, tak je s chutí i jedl.
Pokud rádi vaříte nebo pečete z jablek, tak vřele doporučuji. Strojek umí najednou jablko oloupat, nakrájet a odstranit jádřinec (foto dole - 1, 2). Příslušným nastavením lze jablku ponechat slupku (foto dole - 3). Jedním překrojením jabka získáte kolečka, která můžete třeba sušit jako křížaly (foto dole - 4, 5) nebo překrojit na čtvrtiny a použít třeba na koláč (foto dole - 6). Strojek je vhodný na středně velká nemoučná jablka.


Read more...

Špaldovo-jogurtové lívanečky

5. prosince 2011

Mám tady jeden výborný recept na lívanečky. Aby Vás tento recept neodradil, můžete místo zdravých surovin použít i klasické. Recept na bezinkovou marmeládu najdete ZDE.
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Recept
300 g bílého jogurtu, 160 g špaldové polohrubé mouky, 3 lžíce třtinového cukru, 1 vejce, 1 lžíce vanilkového cukru (ideálně cukr ve kterém je zapíchnutá vanilka), 3 lžíce vody, 3 lžičky prášku do pečiva - vinný kámen, špetka soli, olej, bezinková marmeláda (popř. jiná) šlehačka

V míse smícháme jogurt, cukr, vejce, vanilkový cukr, vodu, sůl a dobře vyšleháme. Přimícháme mouku, prášek do pečiva a na rozpáleném oleji smažíme malé lívanečky, které potřeme bezinkovou marmeládou a ozdobíme šlehačkou.

Dobrou chuť!

Read more...

Vanilkové rohlíčky

3. prosince 2011

Tak jsem se pustila do prvního cukroví... Doma mi úplně neprošel návrh, že by všechno cukroví bylo zdravé, tedy z celozrnné mouky apod. :-))), takže jsem to udělala tak, že jedna várka je z běžných surovin (pro manžela) a druhá z těch zdravějších (pro mě a staršího syna). Ve finále budeme stejně jíst všichni všechno :-) nicméně bude srovnání jak je na tom zdravější varianta s chutí. První druh je tedy nejoblíbenější klasika, vanilkové rohlíčky. Akorát mě mrzí, že jsem pro klasický recept zrovna neměla vlašské ořechy, musela jsem dát lískové. Vlašské mám raději a ty už jsou v té zdravější variantě. Pro obalení celozrnných rohlíčků jsem použila již zde zmiňované sušené ovesné mléko, je však méně sladké než je moučkový cukr. Celozrnné rohlíčky hodnotím jako dobré, jen bych příště dala více cukru do těsta než je zde v receptu uvedeno (kdo není moc zvyklý na sladké, cukr by přidávat nemusel).
S pečením pomáhal i starší syn. První rohlíček měl parádní, a pak už u toho začal dělal blbiny a nakonec usoudil, že lepší bude dělat jen šišky :-) (viz levé foto - vpravo nahoře).
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Recept - klasika
150 g hladké mouky, 20 g cukr moučky, 50 g mletých ořechů, 1 lžíce cukru s vanilkou (nejlépe cukr, ve kterém je ponořený vanilkový lusk), citronová kůra z 1/2 citronu, 100 g másla, 1 žloutek, moučkový cukr na obalení

Recept - zdravější
150 g mouky pšeničné celozrnné jemně mleté, 20 g hnědého třtinového cukru, 50 g mletých ořechů, 1 lžíce cukru s vanilkou (nejlépe cukr, ve kterém je ponořený vanilkový lusk), citronová kůra z 1/2 citronu, 100 g másla,  1 žloutek, sušené ovesné mléko na obalení

Všechny přísady smícháme a vypracujeme těsto, ze kterého tvarujeme rohlíčky a klademe na plech vyložený pečícím papírem. Pečeme cca na 200 st. C dorůžova.


Dobrou chuť!

Read more...

Pečená dýně I (s rajčaty a sýrem)

1. prosince 2011

Dýně se dá upravit na velmi mnoho způsobů. Stále jsme věrni výborné dýňové polévce, ale občas je potřeba vyzkoušet i další úpravy. Prošla jsem pár internetových stránek a přemýšlela, který recept by tak zhruba mohl odpovídat mojí představě co do chuti a složení surovin. Nějaké inspirativní recepty jsem našla, ale výsledný recept ještě doznal pár malých změn. A musím říct, že výsledek byl opravdu vynikající! Doporučuji pro ty, kdo mají doma ještě dýni a podobný recept nezkoušeli.
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Recept
cca 800 g dýně Hokkaido, 3 větší rajčata, 1/2 cibule, tvrdý sýr (Gouda, ...), 2-3 stroužky česneku, čerstvý kopr, máslo, olivový olej, sladká mletá paprika, bílý pepř, mořská sůl

Omytou dýni, zbavenou jadérek, nakrájíme na větší kusy (ponecháme slupku) a naskládáme do zapékací mísy. Dýni potřeme ze všech stran olivovým olejem, osolíme, lehce opepříme a posypeme mletou sladkou paprikou. Navrch každé dýně dáme kousek másla a dáme do trouby péct 20 min. na 200 st.C.
Mezi tím si nakrájíme cibuli a česnek nadrobno, kopr najemno, rajčata na větší kostičky, a nastrouháme nahrubo sýr. Po 20 minutách dýni vyndáme z trouby a na každý kus dýně nasypeme trochu česneku, cibule a kopru. Dýně naplníme rajčaty a zasypeme strouhaným sýrem. Zbylá rajčata můžeme nasypat do mísy kolem dýní. Takto dáme do trouby péct na dalších 40 min. stále na 200 st. C.  Jako přílohu můžeme zvolit brambor, bramborovou kaši, kuskus nebo jíst jen tak bez přílohy.


Dobrou chuť!

Read more...

Certifikát BIO

Farma v Klokočí získala na konci letošního října certifikát pro označování produktů jako BIO. Pro někoho to možná bude důležitá informace, pro někoho již méně :-)
Součástí tohoto certifikátu je i příloha ve které je blížší specifikace. Prozatím podrobnosti nemám, ale až budu vědět detaily, doplním zde.

Farma je registrována na pana Tomáše Hudského, nicméně o pěstování zeleniny se stará paní Anna Hudská.

K této události je připraven i slibovaný rozhovor s paní farmářkou.

Read more...

  © Blogger template The Professional Template II by Ourblogtemplates.com 2009

Back to TOP