Čtení č.1 aneb mohlo by Vás zajímat

Dříve než konečně zveřejním slibovaný rozhovor s naší paní farmářkou Annou Hudskou, napíši něco málo o nás. Kdo jsme, proč to děláme atd., zejména pro ty, kteří nás neznají.

Při založení těchto stránek (blogu) jsem již popisovala jak "naše" bedýnky vznikly, nicméně to zde ještě zopakuji.
Jsme mladá rodina, tedy mám pocit, že mladá se stává již relativní pojem :-) zkrátka s manželem Pavlem máme dvě malé děti - Martínka 3 roky a Honzíka 11 měsíců.
V době mého prvního těhotenství jsem se na jednom webu dočetla o bedýnkách a začala se tedy zajímat o bedýnky tady v Liberci. Můj prvotní záměr byl jen bedýnky odebírat. Bohužel zde bedýnky nikdo neprovozoval. Avšak takovýto přísun zdravé zeleniny mě natolik zaujal, že jsem začala uvažovat o jejich dovozu, a prostřednictvím internetu hledat nejbližší farmy, které by připadaly v úvahu. Bohužel jsem nebyla úspěšná, a představa, že by se vozily z velké dálky mě od tohoto plánu odradila.
Další rok, kdy přišla doba prvních příkrmů našeho staršího syna, jsem se opět začala shánět po bedýnkách. Zjistila jsem, že bedýnky v Liberci již zajišťuje farma Pod dračím kamenem, bohužel to bylo uprostřed sezóny a odběratele nepřibírali. Tak jsem se začala alespoň shánět po dýních Hokkaido na uskladnění, a úplnou náhodou jsem objevila ceník farmy Klokočí, kde stálo, že dělají i bedýnky. Zajásala jsem a ihned se zrodil plán dovozu většího množství bedýnek, aby se zaplatila doprava. A tak jsem kontaktovala paní farmářku a domlouvaly jsme se co a jak.
Následovalo shánění dalších zájemců formou vylepených letáčků, tato metoda však měla velké úskalí, o kterých jsem již psala. Téměř všechny začátky nějakého podnikání bývají těžké, ale nakonec se časem tato informace rozšířila a nouze o odběratele již v uplynulé sezóně nebyla. Kapacita našich bedýnek není moc velká, ale na příští sezónu máme slíbeno zase o trochu více bedýnek. Na bedýnkách se mi velmi líbí, kromě toho že neobsahují chemicky ošetřenou zeleninu, také to, že nikdy nevím co tam bude. Je to překvapení i pro mě. Občas dostanu malé info o 2-3 druzích, ale zbytek také netuším. Někdo to může brát i jako nevýhodu, myslím si však, že časem už budeme naše bedýnky natolik znát, že budeme tušit co tam asi tak může být. Víme, že některé druhy zeleniny můžeme očekávat na začátku sezóny a některé až koncem, a víceméně se bude pěstovat to samé. Tolik k vysvětlení jak jsme se k tomu dostali.

S manželem jsme oba "vyrůstali ve městě". Když jsem byla malá, moji rodiče si pořídili zahrádku v zahrádkářské kolonii. Pěstovali jsme tam vlastní zeleninu, pamatuji si na velkou úrodu rajčat a okurek ve skleníku, rozdávali jsme to i po sousedech. Na ostatních záhonech byly jahody, brambory, cibule, mrkev, ředkvičky, zkrátka taková ta klasika. Na okraji zahrádky byly ovocné stromy a keře. Jako malá jsem si tam spíše chodila hrát. Když jsem povyrostla, musela jsem začít i pomáhat. Moc mě to nebavilo, časem jsem to začala i nenávidět, protože se tam zkrátka muselo jet, .......minimálně zalít. Doma se pak vyráběli různé čalamády, kečupy, marmelády atd. A jak myslíte, že to dopadlo? :-) .....my jsme to jako děti nechtěly, klasika. Ale navzdory tomu, to v nás zůstalo, to domácí, vlastnoručně vyrobené, zdravé..... A tak teď i my děláme přesně to samé, co dělali naši rodiče a trpělivě snášíme to, že se naše děti ušklíbají nad domácí marmeládou aj. :-))) .....věříme, že to v nich také zůstane a nejpozději se to probudí, až ponesou odpovědnost za své vlastní děti.
Částečně jsem také vyrostla u babičky a tety, je to sice na okraji Liberce, ale v CHKO, úplně pod lesem a já jsem tam strávila dětství. Byla jsem tam o prázdninách, a každou neděli se tam jezdilo na návštěvu. Když jsem byla malá, pamatuji se, že se tam chovalo prase (živě si pamatuji na zabíjačky a jak jsem nepozřela prdelačku a jitrnice :-)), na výkrm býk, krůty a krocani, husy, kachny, a slepice a králíci tam byly donedávna. Zkrátka klasický venkov. S bratrancem a sestřenicí jsme krmili zvířata, lezli po stromech, štípali dříví, skládali uhlí, tahali z lesa dříví a dělali spoustu jiných věcí. Byla to paráda, moc ráda na to vzpomínám.

Manžel také strávil dětství na venkově, kde měl babičku a dědu. Později jejich chalupu zdědili rodiče, a tak i on musel pomáhat a pracovat. Pěstovali také nějakou tu zeleninu a za babičky měli kozu a králíky.
Nyní chalupu vlastníme my a jsme moc rádi, že máme kam s dětmi jezdit. Pěstovat se tam toho však moc nedá. Zkouším to, ale vesměs krmím slimáky nebo zelenina vadne z nedostatku vody.
Chalupa by potřebovala opravit, ale krom nedostatku peněz není ani čas. Snad až děti povyrostou.... Také padají úvahy o tom, prodat byt a chalupu a postavit na venkově menší dům, ale zatím jde jen o úvahy. Prozatím je fajn mít u nosu školku, školu, doktory, město... Nikdy jsem nikam nedojížděla. Ano, přesto, že miluji venkov, jsem rozmazlená městem :-) Nejde však úplně o nás, ale spíše o děti. ....o dojíždění do školky, školy a práce. Takže prozatím stále bydlíme v paneláku, kde nás to občas štve, ale v létě máme kam utéct.

Ještě bych chtěla vysvětlit slova v našemu logu - žijeme zdravě. V naší situaci by se dalo říct spíše snažíme se žít zdravě. V podstatě to znamená, že v rámci možností preferujeme zdravé potraviny a zdravější životní styl. Nejsme vegetariáni. Pokud máme možnost, kupujeme maso z domácí porážky. Když vaříme, snažíme se všude přidávat hodně zeleniny, i do omáček. Sbíráme lesní plody, některé ovoce máme z vlastní zahrady, zeleninu z farmy nebo od známých a já přes léto sbírám zásobu bylinek na celý rok. Ráda bych se naučila dělat z bylinek různé sirupy a masti. Mám se v tomhle ještě co učit.
Nekupujeme pouze bio výrobky, na to by nám finance úplně nestačili, ale při vaření se učím používat i výrobky zdravé výživy. Kdysi jsem se několik roků přes oběd stravovala ve zdravé výživě, takže vím, že když se to umí připravit, je to výborné.
Pokud to jde, při nemoci volíme co nejšetrnější léky jako je např. zmiňovaný bylinný čaj nebo jitrocelový sirup. (V tomto směru mě i velmi mile překvapila naše nová dětská paní doktorka - pro děti volí nejprve nejšetrnější způsob léčby).
Na oplátku přírodě, že nám toho tolik dává, třídíme odpad.
S manželem máme rádi výlety do přírody, houbaření, rekreačně cyklistiku a in-line brusle, takže už se těšíme až příští rok budeme moci vyrazit i s mladším synem.
Mým koníčkem a vedlejší prací je grafika, chtěla bych se naučit pořádně fotit, chtěla bych se někdy vrátit k olejomalbě a kreslení vůbec, mám v plánu vyřezávání ze dřeva - na chalupě už přes 4 roky suším lipové dřevo, ale netuším zda na to vůbec někdy najdu čas, mám ráda ruční práce - pletení, háčkování, lepení, vystřihování a tvoření vůbec....... Je toho hodně a asi všechno za život nestihnu.... :-)  Také bojujete s časem? Musím říct, že velmi mnoho času mi zabere internet, ale jsem ráda, že tahle vymoženost tu je, některé věci jsou díky tomu o hodně snažší.
Tak tolik něco málo o nás.

Ještě bych ráda vysvětlila nadpis článku - je hodně věcí, které se dají na internetu najít, které mě zaujmou a o kterých si myslím, že by mohly zajímat i vás. Proto jsem se rozhodla založit tyto příspěvky s názvem Čtení aneb mohlo by Vás zajímat, do kterých budu něco málo psát a více odkazovat na různé zajímavosti, ať už se budou týkat vaření, pěstování zeleniny nebo nějakého tvoření.