Čtení č.2 aneb mohlo by Vás zajímat

22. prosince 2011

Rozhovor s farmářkou paní Annou Hudskou

Rozhodla jsem se, že na závěr sezóny a v souvislosti se získáním certifikátu Bio pro označování zeleniny z farmy v Klokočí, pro Vás připravím takový malý rozhovor s naší paní farmářkou Annou Hudskou.

Kdo jste zatím neměl šanci ji poznat osobně, tak můžete alespoň takto maličko nahlédnout do zákulisí našich bedýnek a dozvědět se něco navíc.
Většina fotografií pochází od paní Lenky Hřibové, příznivkyně farmy Klokočí a kamarádky Anny Hudské.

Rozhovor byl původně plánován již na listopad, nicméně každá máme spoustu práce, takže se omlouváme, že nám to vyšlo až nyní.
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------
"Ahoj Aničko, rozhodla jsem se, že se Tě na závěr sezóny, kdy už máš alespoň o trochu méně práce, zeptám na pár věcí, které určitě nejen naše bedýnkáře budou zajímat."

Jak z hlediska pěstování hodnotíš letošní sezónu?
Letošní sezóna byla mimořádně dobrá. Málokterá je taková. Snad ani nijak extrémní z hlediska množství srážek, ale z hlediska jejich rovnoměrného rozložení. Na druhou stranu – kromě zeleniny se výrazně dařilo i plevelu. Část zeleniny mi nenávratně zarostla.


Jakou zeleninu nejraději pěstuješ?
Mrkev, hokkaido, kukuřici, cukety.

A jaké zelenině se u vás daří nejlépe?
No, asi mrkvi, hokkaido, kukuřici a cuketám :-)


Určitě jsi letos zase zkoušela nějaké nové experimenty. Můžeš nám prozradit jaké a jak dopadly?
Poprvé jsem měla větší množství kukuřice a musím říct, že mě překvapilo, jak je těžké trefit její optimální zralost. Také jsem nebyla spokojená ani s jednou ze dvou odrůd, budu muset vyzkoušet jiné. Problém experimentujícího zemědělce je v tom, že když udělá chybu, může jí napravit až za rok. A tak léta plynou a mám pocit, že dostatek zkušeností budu mít tak za 10 takových let. Nadšená jsem letos nově vodnicí, řeřichou a roketou (mimochodem – roketu jsem letos sklízela od dubna až do prosince).

Vím od Tebe, že se snažíš o permakulturní hospodaření, tak se chci zeptat, zda se Ti to daří.
Permakulturu chápu jako rozumné a vtipné nakládání se zdroji a energiemi (včetně té lidské). Neuplatňuji ji jen v zemědělství. Moc mě baví ji nacházet ve všech oblastech života. Například místo žehlení prádla jen pečlivě věším a pak rovnou skládám, ve vaně po koupání dětí peru vlnu, slupky z cibule používám jako barvivo (podobně jako Barka šila záclony ze slupek od buřtů :-), v kuchyni mám jen pár kousků nádobí a tak i minimum špinavého nádobí, do šuplíku s příbory dosáhnu ze židle od jídelního stolu, žijeme v jednom domě s rodiči, sdílíme jeden vysavač, půjčujeme si auto, rodiče nám pomáhají s hlídáním dětí, my jim s péčí o babičku...
V zemědělství hospodařím spíš tradičně. Na některé permakulturní zásady nedám dopustit. Vytrhaný plevel nechávám v poli, snažím se, aby půda nebyla odkrytá (aby „nekrvácela“), hledám vhodné způsoby mulčování, některé meze vůbec neseču, nehrabu listí... Ale takové ty příručky o tom, jak na zahrádce hospodařit s polokulturou, bez rovných linií a bez práce, už mám za sebou.

Dala Ti letošní sezóna nějaké nové poznatky?
Letos samozřejmě spoustu. Už vím, že mrkvi se nejlépe daří na hrůbcích v dvojřádcích, cukýny nesmím sázet na kraj, je tam nejvíc slimáků. Sít musím některé druhy víc rozfázovaně, aby nebylo všechno najednou. Třeba dumlík a hlavně bylinky – kopr, roketu... Rajčata bez skleníku nevypěstuji (to vím už dávno a stejně je vždycky zasadím). Musím změnit způsob hnojení dýní, ...to by bylo na dlouho, těch poznatků je každoročně moc.
Letos jsem poprvé nenechala pole zorat – jen 2x mělce podmítnout... No, ale ten poznatek z toho bude až za rok...

Ne každý to ví, ale vy nemáte pozemky a všechna zvířata na jednom místě. Můžeš nám říct, co se kde přibližně nachází?
V Klokočí – asi 200 metrů od domu mám pozemek, kde zimují zvířata a 0,5 ha pole. Asi o 2 km dál za vsí mám pastviny a o dalších 5 km dál políčka u Jizery v Rakousích. Kousek mám taky v Klokočských Loučkách. Je to krajně nepraktické. Mým snem je vylézt z baráku a mít všechna pole i zvířata na dohled, ale nějaké výhody to také má. Například snadno odstavuji berany a kozly. Když to na ně přijde, nezabrání jim v cestě za samicí žádná ohrada, takže vzdálenost pastvin 2 km je tak akorát.
A pak mám únikovou cestu před škůdci. V Rakousích u řeky, jsem musela slimákům ustoupit, pěstuji tam už jen cibuli a česnek. Stejně tak kličkuji mezi mandelinkami – vždycky se mi přemnoží – to se prostě neusbírá a v půdě zůstávají 4 roky, takže políčka stěhuji.


Loni na podzim se u vás vysazovaly nové ovocné stromy. Jak to s nimi vypadá?
Sázím každý rok. Loňským stromům se daří, i když také pořád hledám cestu jak je pěstovat. Názorů na to, jaké odrůdy sázet, jak stromy řezat, jak hnojit …, je mnoho. Jezdím do Brna na kurz „Ovocný strom v krajině“. Ale cítím, jak je pro mě ta práce kolem stromů vedle zvířat a zeleniny už navíc – že se to omezené množství sil, které mám, tříští. Jenže pak si říkám, že pro co už by na tom venkově člověk měl být, když ne pro sázení stromů. Mám pocit, že na jednoho sazeče připadá dnes 100 kácečů a bojím se toho, že naše krajina bude jednou úplně jiná. Řekla jsem si, že v Klokočí udělám co se dá, aby se to nestalo.

Všichni jsme se letos opět těšili na výborný jablečný mošt, v bedýnkách jsme ho však nenašli. Bylo letos málo jablek?
Jablek bylo méně, ale moštovalo se. Nedokázala jsem letos výrobu většího množství zorganizovat. Já jsem vloni moštem zachraňovala poslední bedýnky do kterých už pak bylo málo zeleniny. To se letos nestalo, ale čerstvý mošt považuji za něco, co by mělo z venkova do města rozhodně dorazit. Budu se příští rok víc snažit.

Za zmínku také určitě stojí, že máte vlastní včely. Kdopak se u vás o včely stará a kolik máte včelstev?
Stará se můj táta, má 30 včelstev v Rakousích. Je to pro včelaře spíš taková extenzivní oblast – téměř bez řepky, ale on tomu opravdu rozumí a je úspěšný. Rád o včelaření vypráví, dobře se to poslouchá.

Od letošního roku jsem si na Tebe vymyslela místo bedýnek látkové tašky. Vyhovují Ti, nebo bys raději uvítala nějaké bedýnky či papírové tašky?
Teda ty jsou super. Vůbec už jsem si to s takovým množstvím bedýnek nedovedla představit. Papírové tašky předpokládají, že nebude pršet, což se zrovna letos skoro nestalo.
Líbí se mi, jak se stala „bedýnka“ takovým fenoménem. Pořád se tomu tak říká, přesto že je většinou v nějakém tom pytli.

Kam všude putují bedýnky z vaší farmy?
Do Jablonce, Turnova a do okolních vesnic. Snažím se odběratele hledat co nejblíže a také sdružovat ty ze stejných míst, aby se kolem bedýnek co nejméně jezdilo. Do Liberce cestují bedýnky asi nejdál. Občas po někom pošlu do Prahy, také z Tanvaldu jezdí někdo kolem Klokočí, ale většina se prodá poměrně blízko a doufám, že se to bude ještě zlepšovat.

Letos na podzim jsou to dva roky, co jsi žádala o udělení certifikátu bio. Uteklo to jako voda a konečně už ho máš. Pro někoho je to důležitá informace, pro někoho méně. Zajímalo by nás, zda bylo těžké certifikát získat.
Těžké… Moje soukromá pravidla pěstování jsou v podstatě přísnější, než ta, která požadují certifikační organizace – nepoužívám skutečně žádnou chemii. Zvířata mají všude a celoročně velké výběhy, neznají obojek, mláďata odstavuji co nejpozději to jde, troufám si říct, že tu pro ně mám ten nejvyšší wellfare standard, takže z pohledu výrobních technologií to pro mě těžké vlastně není. Ale je těžké vyhovět administrativním požadavkům. Je až k neuvěření, jaké všechny nesmyslné a nejnesmyslnější evidence já vedu.... To bych ale nadávala dlouho a nezajímavě....
Přiznám se, že pro mě certifikát moc důležitý není. A troufám si odhadnout, že ani pro většinu odběratelů. Každému umožňuji se se mnou seznámit, na cokoliv se ptát, pole si prohlédnout, přesvědčit se o ekologickém pěstování na vlastní oči. Myslím, že výhodnější je věřit značce „Klokočí“, než anonymní značce „bio“, kterou draze a často pochybně zprostředkovávají úředníci.



A podraží bedýnky díky certifikátu?
Bedýnky mírně podraží, avšak s certifikátem to nesouvisí. Postupně si začínám víc věřit a snažím se o zvýšení kvality. Netvrdím, že jsou bedýnky levné (hlavně pro mladé rodiny s dětmi), ale jsou zatím pořád levnější ve srovnání s ostatními na trhu a výroba takové bedýnky – i při minimálních požadavcích na mzdu zelináře, je nákladná, to je prostě fakt.

A můžeš nám prozradit nějaké Tvoje plány pro příští sezónu? Všichni víme, že plány bývají věc jedna a skutečná realizace druhá... Ale přeci jen je něco o čem uvažuješ, že bys to třeba uskutečnila?
Toho je moc. Chystám se nechat na pozemku zřídit elektrickou přípojku a postavit takovou dřevostavbu se sklípkem – mít aspoň základní zázemí. Doposud hospodařím v podstatě na zelené louce. Je to velmi dobrodružné, ale už jsem si to užila a moc se na změnu těším. Snad budu pak mít možnost zeleninu o něco více mýt. Nejtěžší bude získat stavební povolení.

Musím se naučit lépe zacházet s plevelem, budu zkoušet nějaké nové ruční plečky, ale hlavně víc využívat malotraktor. Pak také pořídit strojní dojení, dokončit stavbu ohradníků, založit trvalkové pole s bylinkami...

Také bych ráda byla víc v kontaktu se zákazníky. Občas uspořádat „polní den“ (to je takový den otevřených dveří), společné vaření nebo zavařování, na podzim dožínky, několik brigád - hlavně na bramborách a cibuli...
No a chystám se konečně zaktualizovat webové stránky, založit profil na facebooku, více fotit...



Máš za sebou letošní sezónu plnou dřiny a určitě se těšíš na trochu odpočinku. Chci se zeptat, jak nejlépe relaxuješ.
Na to je prostá odpověď - kolovrátek. Celou zimu s dětmi předeme ostříhanou ovčí vlnu, pleteme, občas předení předvádíme na trzích a začínáme dělat praktické kurzy. Je to taková „spinningterapie“ – nějaké ty případné podzimní deprese to spolehlivě odbourá. Také se se sousedkami scházíme na „přástky“. Tam se kromě předení nebo pletení také zašívají ponožky, šijí panenky, nebo něco vaříme... V létě mi to chybělo, už jsem se vlastně těšila na zimu. A teď už se těším na jaro - ta sezónnost v zemědělství je moc přirozená a léčivá.
Ale aby si ten venkov čtenář příliš neidealizoval - já zase tolik neodpočívám. Snažím se více věnovat dětem, oproti létu je více práce se zvířaty a potřebuji i přes zimu nějakou obživu. Pomáhám s prací kolem půjčovny lodí, kterou provozujeme v létě na Jizeře, přivydělávám si vedením zemědělských evidencí – přece jen se mě ta civilizace také týká.

A podařilo se vám během léta společně s rodinou strávit nějakou dovolenou? Vím, že jste něco plánovali, ale jestli nakonec nezůstalo jen u toho plánování, protože práce na poli a starost o zvířata přeci jen vyžaduje spoustu času.
Dovolenou plánujeme každoročně - od jara do jara, v podstatě se nikdy neuskuteční. To mi ale nevadí. Nejhezčí je to u nás.


Chtěla bys na závěr ještě něco sdělit?
Chtěla bych Ti, Lenko, poděkovat za obětavou trpělivost, kterou máš v sezóně se mnou i se svými odběrateli. Jim bych pak chtěla poděkovat, že nakupují čerstvou místní zeleninu, přemýšlí o tom, co nakupují a co jedí a vůbec že doma vaří. Děkuji, že podporují mě, extenzivní, šetrné hospodaření, venkov a přírodu.



"Aničko, my Ti děkujeme za Tvůj čas a vyčerpávající odpovědi, a dovolím si za všechny odběratele bedýnek popřát Tobě i celé Tvojí rodině krásně prožité vánoční svátky, šťastný vstup do nového roku 2012 a především úspěšnou příští sezónu."

0 komentářů:

Okomentovat

  © Blogger template The Professional Template II by Ourblogtemplates.com 2009

Back to TOP