Domácí bylinný čaj

Sbíráte bylinky na čaj? Ještě ne? Pojďte to zkusit. Je to výborná zásoba zdraví na zimu.
Před pár lety jsem měla přísun směsi bylinek od dědy jedné kamarádky a jsou to 3 roky co jsem si je začala sbírat a sušit sama. Onen děda pije bylinky už mnoho let a používá je i ke koupeli. Nyní mu je 92 let a v 80 letech jsem ho viděla lézt na strom :-) Takže věřím, že určitě ty bylinky mají na jeho zdraví nemalou zásluhu. Poměr míchání jsem s ním konzultovala - prý přiměřeně a všeho s mírou :-)
Osobně beru bylinky spíše jako lék, takže čaj piji při nachlazení nebo v zimě jako prevenci max. jeden šálek denně. Takže na rok Vám stačí poměrně malé množství směsi.
Bylinky sbírejte pouze v čistém prostředí mimo město a nechejte si nasušené jednotlivě, kdybyste náhodou potřebovali umíchat speciální směs zaměřenou jen na určitý zdravotní problém.
Na sušení doporučuji kvalitní sušičku nebo rychlé sušení ve stínu do 40 °C.

Bylinky do směsi:
Podběl lékařský - podbělu můžete mít ve směsi hodně, tím nic nezkazíte.
Sice už je květen, ale ve vyšších polohách (cca nad 700 m.n.m) ho ještě můžete nasbírat. Sbíráme květ.
Bříza bělokorá nebo Bříza bradavičnatá - sbíráme v květnu až v červnu mladé ještě lepkavé listy.
Kopřiva dvoudomá - kopřivu sbíráme v květnu až v červnu a té můžme nasbírat také hodně. Kopřiva ve směsi tvoří jakýsi základ.
Sedmikráska obecná - květy sedmikrásky můžeme sbírat od dubna do září. Větším množstvím sedmikrásky ve směsi také nic nezkazíte.
Kontryhel obecný - sbíráme listy v době květu od května do srpna.
Maceška polní - macešku můžeme sbírat od dubna do září.
Hloh obecný nebo Hloh jednosemenný - hloh upravuje krevní tlak. Pokud nemáte problémy s vysokým tlakem, můžete ho ve směsi vynechat nebo dát jen malé množství. Sbírá se květ.
Šalvěj lékařská - šalvěj si nejspíš budete muset vypěstovat či koupit již předpěstovanou.
Pampeliška lékařská - sbíráme listy od května do října. Větším množstvím pampelišky také nic nezkazíme.
Bez černý - sbíráme květ před úplným rozvitím v květnu až v červnu.
Divizna velkokvětá - sbíráme květ od června do září.
Heřmánek pravý - sbíráme květ 3 až 5 dní po rozkvětu od června do října. Heřmánku můžete mít ve směsi více.
Jitrocel kopinatý - sbíráme listy od června do srpna. Při špatném sušení černá.
Lípa srdčitá nebo Lípa malolistá - sbíráme květ včetně blanitého listenu v červnu až červenci.
Máta peprná - sbíráme list i nať od června do září.
Meduňka lékařská - sbíráme list i nať těsně před rozkvětem od června do září.
Ostružiník křovitý - sbíráme list v červnu až červenci.
Měsíček lékařský - sbíráme květ od června do srpna.
Řebříček obecný - sbíráme nať od června do září
Mateřídouška obecná - sbíráme nať od června do srpna.
Saturejka - sbíráme nať od června do září. Saturejku si nejspíš budete muset vypěstovat či koupit již předpěstovanou.
Borůvka černá - sbíráme list od června do září.
Vrbovka malokvětá nebo Vrbovka úzkolistá - sbíráme list od června do srpna.
Maliník obecný - sbíráme listy ještě před květem od července do září.
Třezalka tečkovaná - sbíráme nať v červenci až srpnu.
Dobromysl obecná - sbíráme nať v červenci až srpnu. Dobromysl si nejspíš budete muset vypěstovat či koupit již předpěstovanou.
Levandule lékařská - sbíráme květ i nať v červenci až sprnu.
Zlatobýl obecný - sbíráme nať těsně před rozkvětem od července do září.
----------------------------------------------
Do směsi můžete přidat ještě:
Prvosenka jarní nebo Prvosenka vyšší - tu jsem letos nestihla, ale zbyla mi z loňska. Možná, že na horách byste ji ještě našli. Sbírá se květ s kalichem od března do května.
Hluchavka bílá - sbírá se květ od května do září.
Brusinka obecná - sbírá se list od dubna do září.
Jahodník obecný - sbírá se list od května do srpna.
Jetel luční - sbírá se fialový květ od května do září.
Mák vlčí - sbírají se květní lístky od května do srpna.
Rybíz černý - sbírá se list od června do srpna.
Borovice lesní - sbírá se pupen před rozvinutím v dubnu.

Read more...

Česnek medvědí (Allium ursinum)

U nás na chalupě roste velké množství této úžasně léčivé byliny, tak jsem se rozhodla pro vás o ní něco napsat resp. najít, protože právě nyní je čas na její sběr.

Medvědí česnek je velmi stará léčivá rostlina s velikou škálou léčivých účinků na lidský organismus a byla známá už Germánům a Keltům. Může nám obohatit jídelníček již brzy na jaře a zároveň posloužit jako prostředek pro jarní očistnou kúru. České lidové názvy jsou cikánský česnek, česnek planý, lesní česnek, divoký česnek, hadík, lenek. Medvědí česnek má podobné vlastnosti jako česnek kuchyňský, avšak voní o něco jemněji a jeho léčivé účinky jsou výraznější.

Kde roste medvědí česnek
Medvědí česnek najdeme v lužních a listnatých lesích na stinných a vlhkých místech již v dubnu, kvete ale i v květnu a červnu. Je to asi 30 cm vysoká vytrvalá rostlina s cibulkou. Má drobné bílé květy na delší stopce a jasně zelené podlouhle široké listy, které po odkvětu hynou. V lese medvědí česnek vytváří v době květu bujný koberec. V době, kdy má česnek jen listy je záměna možná s jedovatými listy konvalinky vonné. Česnek medvědí však poznáme podle typické česnekové vůně, kterou konvalinka nemá.

Jak chutná medvědí česnek
Chuť má medvědí česnek mírně štiplavou, česnekovou. Údajně tuto rostlinu rádi vyhledávají medvědi po zimním spánku, aby si jím pročistili žaludek, střeva a krev, odtud zřejmě jeho název. Tento česnek však není oblíben mezi sedláky, neboť dává mléku jejich krav nezaměnitelný pach.

Kdy sbírat medvědí česnek
Listy sbíráme v době, kdy je rostlina před rozkvětem tj. v dubnu až květnu. Pro zachování účinných látek používáme listy výhradně čerstvé.

Medvědí česnek a jeho léčivé účinky
V medvědím česneku jsou obsaženy vitamíny, minerální látky a silice, značné množství jódu, allin a další sloučeniny, působící příznivě na lidský organismus. Česnek medvědí se hojně využívá v lidové medicíně na léčbu různých onemocnění, jako jsou chřipka, nachlazení, záněty horních cest dýchacích, bronchitida a angína. Jako mírné antibiotikum působí proti zánětlivým onemocněním, má fungicidní a baktericidní účinky, ničí tedy plísně, bakterie a mykózy. Napravuje přirozené prostředí v zažívacím traktu, užívá se při střevních onemocněních a proti střevním parazitům. Medvědí česnek potlačuje kandidózu a působí proti nadýmání a křečím. Je vhodný na zácpu a při akutním a chronickém průjmu, provázeném plynatostí a kolikami. Celkově zlepšuje průchodnost střev. Medvědí česnek také příznivě působí při cukrovce. Snižuje hladinu cholesterolu a krevní tlak a brání kornatění cév, jelikož zabraňuje ukládání vápníku v jejich stěnách. Medvědí česnek dobře čistí krev, proto je vhodný při dlouhodobých problémech s kůží. Jeho čerstvé listy pročišťují ledviny a močový měchýř a mají močopudné účinky. Rostlina má rovněž příznivý vliv na žaludek. Kdo má citlivý žaludek, měl by si nejdříve medvědí česnek spařit mlékem a pít po doušcích až po 2-3 hodinách.

Upozornění....
Česnek medvědí stejně jako klasický česnek obsahuje česnekové silice, které můžou způsobit alergickou reakci. Nadměrné užívání česneku může vyvolat průjem, nadýmání i záněty ledvin. 

Medvědí česnek v kuchyni
Listy medvědího česneku mají typickou česnekovou příchuť, jsou však méně aromatické, než česnek setý. Usušením a vařením ztrácí svoji vůni i chuťové vlastnosti, ale zmrazení nevadí. Nejlépe se medvědí česnek hodí nakrájený na chléb, do salátů, sendvičů, na chlebíčky, můžeme ho přidat do polévek a omáček, posypat jím vařené brambory, přidat do amolet nebo jej připravit na způsob špenátu. Může se dát do pomazánek a tvarohů, do pesta a do bylinkového oleje. Pesto z medvědího česneku připravíme tak, že listy nakrájíme na malé kousky a naložíme je do oleje. Takto můžeme použít i cibulky medvědího česneku. Očistné účinky rostliny se zvýší smícháním s listy mladé kopřivy, která se též výborně hodí pro jarní detoxikaci.

Medvědí česnek – tinktura a víno
Pokud chcete zachovat léčivou sílu česneku medvědího po celý rok, můžete si připravit tinkturu nebo víno. Tinkturu vyrobíme tak, že nadrobno nasekané listy nebo cibulky medvědího česneku vložíme do láhve a zalijeme je 38 – 40 % domácí lihovinou nebo vodkou. Poté necháme 14 dní odstát na sluníčku nebo na teplém místě. Užívá se denně 10-15 kapek smíchaných s vodou. Tinktura se užívá při poruchách trávení, při nachlazení a na odhlenění dýchacích cest.
Víno z medvědího česneku připravíme tím způsobem, že nakrájíme hrst listů, vložíme do hrnce, zalijeme čtvrt litrem bílého vína a krátce povaříme. Nápoj osladíme medem a každý druhý den vypijeme pár doušků.

Jak pěstovat medvědí česnek
Pokud si chcete medvědí česnek vysadit sami, najděte polostinné místo, například pod keři nebo živými ploty, s vlhkou, vápenitou, humózní půdou. Půdu nepřihnojujte. Nejlepší je sehnat si mladé rostliny česneku medvědího a vysadit je od března do dubna do řádků s odstupy 10-20 cm. Můžete také zasadit na podzim cibulky medvědího česneku v trsech po cca 10 kusech. Rostlina je samovýsevná a lehce zplaňuje.

Jak uchovat česnek medvědí
V jedné diskuzi se mi podařilo najít tento příspěvěk:

Sušení - nedoporučuje se - je to dáno povahou látek které dělají medvědí česnek medvědim česnekem.
Mrazení - jednoduchá a dobrá varianta - dobrý poměr investovaný čas/výsledek.
Naložení do oleje - pracná, ale asi nejlepší varianta - v jistém smyslu jde o základ na pesto. Při kvalitním provedení v lednici v pohodě vydrží rok. Je to neuvěřitelně koncentrovaný a delikátní přípravek. Kritický faktor je však příprava.
Odzkoušený postup:
1) Čistění a vysušení - oschlé listy vyřadíme. Zbylé se pečlivě omyjí (prevence parazitů), nechaji okapat a pak jednotlivě osuší. Zbude-li na povrchu vlhkost, vyplatí se nechat česnek pár minut doschnout. Nenechte však listy uvadnout. Toto je nejpracnější a nejkritičtější bod celé přípravy. Pokud na listech zbude voda výsledek nebude dobrý a navíc se rychle zkazí.
2) Nasekani na jemno - chce to ostrý nerezový nebo keramický nůž či sekáček. Listy se nasekají tak najemno, že připomínají kaši. Z umyvadla listů je tak sklenička takové pasty.
3) Nalozeni do oleje - vyžaduje umyté a suché ruce. Do skleničky se napěchuje vrstva česneku tak, aby neobsahovala vzduch. Optimální tloušťka je zhruba 2 cm, když česnek pod tlakem uvolní tekutinu. Pak stačí troška oleje a následuje další vrstva. Před naplněním sklenice zbývá poslední přídavek oleje tak, aby česnek byl ponořený.
Ktery olej vybrat?
Jde o delikátní věc - nedá se vyrobit s olejem za 30 Kč/litr. Pro italskou kuchyni nelze než doporučit kvalitní panenský olivový olej. Jemnější varianta je kvalitní olivový rafinovaný. Trochu nešťastný je trend hodnotit jej jako olej druhé kategorie, chuťově může být pro řadu lidí přijatelnější; nemá hořkou příchuť panenského oleje. Tam, kde je vhodný chuťově neutralní olej je dobré použít palmový (má červenou barvu a je bez chuti/zápachu) nebo (podle mě lepší možnost) sáhnout po oleji vyrobeném ze směsi, která vám vyhovuje. Nedávno se objevil (Kaufland) "Brandle vita Omega3 rostlinný olej". Má dobré složení, je zdravější než palmový a chutná téměř neutrálně; chuť neruší a je trochu máslová. Z tohoto důvodu bych doporučil zkusit i použití při grilování lilku.
Použití - tepelné zpracování jen krátké.

Další informace si můžete přečíst např. zde: http://cesnekmedvedi.blog.cz/
Zde najdete recepty z česneku medvědího: http://icesnek.cz/recepty-cesnek/#medvedi-cesnek

Read more...

Tyrolské knedlíky

.......naše oblíbené knedlíky :-)  Někdo jim říká také špekové knedlíky. Manžel nějaký čas vařil v Tyrolsku, kde se tyto knedlíky dělají jako taková specialita. Tam se ovšem dávají buď do polévky (do vývaru) nebo se jedí s povařeným kysaným zelím do kterého se také dávají nakrájené kostičky uzeného masa (špeku).
Do knedlíků se zužitkuje starší pečivo - rohlíky, housky nebo veka nakrájená na kostičky (použijte nejlépe zbylé pečivo až ze 3. dne nebo sušené kostičky). 

Recept:
v tomto případě jsme dali:
240 g rohlíků ze 3. dne, 440 g sušených kostiček, 200-300 g uzeného masa (špek, anglická slanina), 5 vajec, 2 střední cibule, 3/4 l mléka, max. 1 lžička soli, pepř, 1 lžička podravky, petrželka nebo pažitka (v Tyrolsku se dává pažitka)

Do velké mísy nasypeme na kostičky nakrájené housky (rohlíky, veku, ...), přidáme vejce, sůl, pepř, podravku a najemno pokrájenou petrželku nebo pažitku. Na pánvi s troškou oleje opečeme na malé kostičky nakrájené uzené maso a nasypeme na housky doprostřed mísy. Na pánev přidáme opět trochu oleje a osmažíme na kostičky nakrájenou cibuli hodně do sklovata. Cibuli nasypeme do středu mísy na housky.

Do směsi nalejeme mléko - POZOR - množství mléka je závislé na tom, jak moc jste použili suché pečivo (čím je více pečivo suché, tím více musíte dát mléka a naopak). Směs důkladně ale lehce (nemačkat) promícháme rukama. Nesmí být příliš mokrá jako bývá klasické těsto na knedlíky ani příliš suchá. Pokud jste to přehnali s mlékem a máte směs mokrou, přidejte další pečivo. Po zamíchání počkejte cca 5 min. až si housky důkladně mléko natáhnou, abyste viděli správnou konzistenci.

Do misky vedle si dejte trochu studené vody. Namočte si ve vodě ruce a rukama tvarujte ze směsi koule, lehce, směs nemačkejte! (knedlíky by byly příliš tuhé). Mokré ruce pomohou k tvarovaní a pěknému uhlazení knedlíků.

Do hrnce dejte vařit vodu, voda by se měla z počátku při vkládání knedlíků vařit hodně, aby se knedlíky rychle zatáhly, pak ztlumíme vaříme mírně 20 min. Menší knedlíky stačí vařit 15 min.

Po uvaření na zkoušku jeden knedlík opatrně tahem rozkrojte. Nesmí být uvnitř mokrý, ale suchý. Po chvíli vychladnutí knedlíky ještě trochu ztuhnou.

TIPY:
Ke knedlíkům můžeme dát zelí nebo špenát, jakékoliv maso nebo i bez, nebo můžete podávat ke guláši.
Do knedlíků také nemusíte dávat uzené kdo nejí. Jsou dobré i bez.
Zbylé uvařené knedlíky dejte zamrazit (celé rozmrznou cca za 2 hod.) a použijte třeba v týdnu jako rychlovku k večeři jen se zelím nebo špenátem. Dají se dobře i rozkrojené opéci na pánvi místo ohřívání.
Knedlíky se dají udělat i z tmavého pečiva.
Voda v hrnci po vaření knedlíků se dá výborně použít na nějakou polévku. Jsou v ní vyvařené samé dobré věci :-)
Mě se na tomhle receptu líbí to, že se bezvadně zpracuje starší pečivo - nám ho občas zbude hodně.

Dobrou chuť!

Read more...

Řezy s Margot tyčinkou

Tento recept je také od naší milé paní sousedky. Děkujeme.
Sice nejde o žádný nový recept, ale já jsem tyto řezy pekla poprvé. Musím říct, že je to příjemná změna.

Recept
1 šlehačka (nešlehat – nalít), 2 dcl cukru, 4 dcl polohrubé mouky, prášek do pečiva, vanilkový cukr, 2 vejce, 1 dcl mléka, 1 dcl oleje, 1 tyčinka Margot (10 dkg) – nahrubo nastrouhat

Můžete udělat i odlehčenou verzi a šlehačku nahradit mlékem. Já jsem ještě do těsta dala půl Margotky navíc.

Těsto umíchejte běžným způsobem - vejce vyšlehat s cukrem, přidat olej a mléko (šlehačku) a postupně přimíchávat mouku smíchanou s práškem do pečiva. Nakonec přidat nastrouhanou Margotku a vylít na vymazaný a vysypaný plech (pečící papír). Pečeme na 180 st. Po upečení můžete polít čokoládovou polevou.

Dobrou chuť!

Read more...

Koláč ze švestkového kompotu

Tento recept jsme dostali od naší milé paní sousedky. Děkujeme.
Musím říct, že koláč je opravdu výborný a rychlý a jsem ráda, že můžu spotřebovat zavařené švestkové kompoty. Pokud nemáte švestkový kompot, můžete samozřejmě použít i jiný (třešňový, meruňkový, ....)

Recept
40 dkg polohrubé mouky, 25 dkg cukru, 3 vejce, 1 dcl oleje, 2 lžíce kakaa, prášek do pečiva, vanilkový cukr, 1 švestkový kompot i se šťávou, čokoláda (poleva)

Suroviny smícháme obvyklým způsobem - vejce vyšleháme z cukrem, přidáme olej a kakao a pak postupně přimícháváme mouku smíchanou s práškem do pečiva a ke konci střídavě s kompotem. Pokud kompot obsahuje hodně šťávy můžeme do těsta přidat trochu mouky, nebo naopak pokud obsahuje málo šťávy můžeme do těsta přidat trochu mléka. Těsto vylijeme na hluboký plech a pečeme na 180 st. Po upečení polijeme čokoládou.

Dobrou chuť!

Read more...

Zuchini bread

Tento recept nám zaslala paní Dana. Děkujeme.

Recept
1 hrnek hladké mouky, 1 hrnek nastrouhané cukety (jablek), 3/4 hrnku cukru, 1/2 hrnku oleje, 1/2 hrnku hrozinek, 1/2 hrnku rozsekaných vlašských ořechů, 3 vejce, 1 vanilkový cukr, špetka soli, lžička jedlé sody, prášek do pečiva, skořice

Všechny suroviny smícháme v míse, nalijeme do vymazaného a vysypaného hlubokého plechu (popř. použijeme pečící papír) a pečeme asi 40 minut při 170 stupních. Před servírováním posypeme moučkovým cukrem.
V případě, že nemáte cuketu, můžete použít jablka. Uvedené množství je spíše pro menší plech. Pro větší plech dejte 1,5 až 2 dávky.

Dobrou chuť!

Read more...

Ředkvičky

Ředkvičky patří mezi naši oblíbenou kořenovou zeleninu a jsou nedílnou součástí českého jídelníčku. Velkou výhodou ředkviček je, že se dají ve sklenících pěstovat a sklízet po celý rok.
Největší pěstitelé jsou Čína a Japonsko. Existuje mnoho odrůd, které se liší velikostí, palčivostí, tvarem – kulaté nebo oválné a nebo barvou slupky – červenou, červenobílou, bílou nebo černou.
Čerstvá ředkvička je křehká a šťavnatá a její listy jsou svěží a nepřerostlé. Nekupujeme ředkvičky povadlé a na omak měkké – ty jsou buď staré nebo nevhodně pěstované. Nevhodné ředkvičky poznáme i podle toho, že jsou gumovité, dřevnaté, "vyšeptalé" nebo popraskané.
Nejchutnější a zcela jistě i nejzdravější jsou ředkvičky čerstvé. Čerstvé konzumujeme především s chlebem namazaným máslem, sýrem, jako součást salátů, předkrmů a pomazánek.
Ředkvičky můžeme také tepelně upravovat, a to buď jako zeleninu do polévky nebo teplou zeleninovou přílohu k masu. Dají se také nakládat do octového nálevu.

Léčivé účinky:
V ředkvičkách najdeme bohatý zdroj vitaminu C, prospěšnou látkou v této zelenině je kyselina listová. Ředkvičky jsou také bohaté na selen. Dále obsahují např. vápník, hořčík, draslík, karoten. Také obsahují vlákninu.
V ředkvičkách jsou ale ve vysoké míře zastoupeny další, našemu zdraví velice prospěšné látky - hořčičné oleje (dodávají ředkvičkám onu typickou, štiplavou chuť), které si tato zelenina produkuje ke svojí vlastní ochraně proti škůdcům a nebezpečným mikroorganismům.

Ředkvičky hubí střevní bakterie a plísně, podporují peristaltiku střev, odstraňují zácpu, chrání buňky před volnými radikály, působí proti nadýmání, jsou prevencí žlučových a ledvinových kamenů, snižují cholesterol, uvolňují hleny při kašli, posilují nervy, posilují imunitu.
Pravidelnou konzumací ředkviček můžeme zabránit rozmnožení bakterií a plísní a přemnožené kultury účinně likvidovat. Hořčičné oleje, produkované ředkvičkami fungují i v ústní dutině a v oblasti nosohltanu. Pomáhají rozpouštět usazený sekret, léčí rýmu a kašel. Pomáhají potlačovat infekce a posilují naše tělo v boji proti nim.

Read more...

Mrkev obecná (Daucus carota)

Mrkev patří mezi nejčastěji používanou zeleninu. Již za Karla Velikého se poddaným doporučovalo, aby ji hojně pěstovali a jedli podle příkladů královských pěstitelů zeleniny. I díky tomu se nebývale rozšířila a stala se vcelku běžnou odrůdou.
Mrkví obecně nazýváme všechny typy mrkví - karotka je ranná odrůda mrkve s jemnější dužninou a tupým kořenem, pozdní - velké typy nazýváme mrkví, jsou špičaté a dobře skladovatelné.
Mrkev skladujeme v chladném a temném prostředí. Pravidelně kontrolujeme její kvalitu. Mrkev nikdy nekrájíme ani nestrouháme předčasně, nýbrž těsně před další úpravou.
Na rozdíl od většiny zeleniny je mrkev zdravější vařená nebo restovaná. Syrová má tuhé buněčné stěny, takže tenké střevo absorbuje jen nepatrné množství beta-karotenu. Při tepelné úpravě se přemění více než polovina této látky na vitamín A.

V kuchyni má široké uplatnění. Připravují se z ní polévky, přílohy, saláty, nádivky, pomazánky, omáčky. Pokud je nať mladá a svěží, nevyhazujeme ji, ale dá se použít podobně jako bylinky.

Tipy - škrábání bude mnohem snazší, když mrkev na chvíli ponoříme do vroucí vody a potom hned do studené.
Kořeny čistíme, krájíme či strouháme rukama namočenýma v octovém roztoku, čímž zabráníme nevzhlednému zabarvení a popraskání pokožky.
Chuť zjemníme když do vody přidáme trochu jablečné šťávy.

Léčivé účinky:
Mrkev je především důležitým zdrojem vitamínu A, který mimo jiné zlepšuje vidění a pomáhá při šerosleposti. Je jedním z nejlepších zdrojů beta-karotenu, obsahuje ho ve 100 g až 10 mg. Má také velké množství selenu, což je stopový prvek velmi důležitý pro náš imunitní systém. Nalezneme tu ale i vitamin D, E, K, vlákninu, lehce stravitelnou glukózu, lecitin, hořčík, vápník, železo, draslík, jód, kyselinu nikotinovou, zinek, chlór.
Mrkev zvyšuje odolnost organismu, pomáhá při zácpách, posiluje srdce a cévy, podporuje vývoj a růst u dětí, prospívá těhotným ženám, zlepšuje vidění, stará se o hezkou pleť, vlasy a nehty, urychluje hojení ran, posiluje sliznice v těle, chrání proti volným radikálům, zvyšuje mužskou plodnost a potenci.
V rámci prevence, na posílení imunity a harmonizaci střevní mikroflóry se osvědčila čerstvá mrkvová šťáva s medem, kdy popíjíme 150 ml alespoň 3x denně.

Read more...

Kedlubna

Kedlubna, též kedluben, je košťálová zelenina, kterou člověk získal vyšlechtěním divoké brukve zelné. Kedlubny rozeznáváme rané a pozdní, bílé a modré.
Její minulost sahá až dvě stě let před naším letopočtem. Její předek byla pompejská brukev, primitivní kedlubna se zesíleným stonkem, podoba dnešního kedlubnu pochází pravděpodobně ze Středomoří a Číny.
Zdřevnatí-li brukev, na vině je špatné ošetřování nebo špatná půda. Zdřevnatělé kedlubny jsou hůře stravitelné, vybíráme tedy jen čerstvé plody a konzumujeme je pokud možno co nejdříve.

V kuchyni má kedlubna mnohostranné využití. Můžeme ji konzumovat jak syrovou, tak i tepelně upravenou. Připravujeme z ní saláty, polévkové zeleniny, dusíme ji, smažíme, plníme apod. Hodí se také do zeleninových pomazánek, příkrmů, omáček i k přípravě placek typu bramboráků.

Léčivé účinky:
Kedlubna má až 60 mg vitaminu C ve 100 g, mnoho karotenu, vitaminu E, B, K dále obsahuje kyselinu nikotinovou, listovou, kyselinu panthothenovou, draslík, vápník, železo, zinek. Nalezneme v něm i protisklerotický inositol, sloučeniny síry, biotin, selen.
Mladé listy obsahují mnohonásobně více vitaminu C a třikrát více vápníku než bulva.
Kedlubna podporuje krvetvorbu, přispívá ke zdravé pokožce a pěkným vlasům, chrání před volnými radikály a před arteriosklerózou, spouští látkovou přeměnu v buňkách, je prevencí proti infekcím, zvyšuje odolnost proti stresu a schopnost soustředění, stimuluje dýchání buněk, pomáhá lepšímu trávení, uvolňuje zácpu. Vitamin K obsažený v kedlubně je důležitý pro prevenci vnitřního krvácení, pomáhá zmírnit silné menstruační krvácení žen a je též potřebný pro správnou funkci jater a ledvin.
Sto gramů kedlubny obsahuje jen asi 50 kalorií, a ta je tak vhodnou zeleninou pro redukční diety. Spolu s podporou látkové výměny podporuje snižování váhy.
Kedlubna je spolu s ostatními druhy brukvovité zeleniny (květák, brokolice, růžičková kapusta) jedním z nejsilnějších bojovníků proti rakovině. Kedlubna však není vhodná pro lidi, kteří trpí na záněty žaludeční sliznice a dvanáctníku, jelikož éterické oleje obsažené v kedlubně vyvolávají bolestivé podráždění.

Read more...

Hruška obecná (Pyrus communis)

Jedná se o ovoce našich krajů.
Tyto šťavnaté plody dělíme podle doby sklizně na letní, podzimní a zimní. Letní mají nejmenší trvanlivost, zimní naopak vydrží nejdéle. Je známo přibližne 1500 odrůd hrušní.
Hruškám se výborně daří ve střední Evropě, protože mají rády mírné a teplé podnebí. Přes zimu se k nám dovážejí hrušky hlavně ze Španělska a Itálie.

Při nákupu hrušek je třeba plody prohlédnout, aby na nich nebyly hnědé skvrny. Takové hrušky se rychle kazí a ztrácejí vitamíny. Důležité vitamíny hrušky také ztrácejí při dlouhodobém skladování.
Hrušky pocházející ze zahraničí bývají ošetřovány pesticidy, prostředky proti plísním a voskovány, aby se prodloužila jejich trvanlivost, proto je nutné plody před konzumací dobře omýt v teplé a studené vodě.
Stejně jako u jablek, mnoho cenných látek se nachází ve slupce a pod slupkou, je tedy lepší plody neloupat, abychom se o ně nepřipravili.
Také v naší kuchyni měly hrušky již od pradávna široké využití. Vařila se z nich chutná povidla, rozkrájené se sušily na křížaly, na kterých si děti pochutnávaly během zimních měsíců. Hospodyňky hrušky kompotovaly, čerstvými se zdobily různé dezerty a poháry. Z hrušek se vyrábí mošty, sirupy, džusy, marmelády, ale i lihoviny. Dají se konzumovat syrové, ale nedoporučuje se je kombinovat s mlékem. Uplatňují se i v kuchyni v moučnících a sladkých jídlech, ovocných i jiných salátech, ale i zapečené s masem, hlavně z tmavého masa a zvěřiny. K masu můžeme přidat i hruškové pyré. Hrušky se také dobře kombinují s plísňovými sýry (niva, hermelín, primátor), dusí se ve víně nebo se i smaží.
Oblíbené jsou kompotované hrušky provoněné hřebíčkem se skořicí a plněné brusinkami.

Pozor na alergii, hruška spolu s jablkem představuje nejčastěji se vyskytující případ alergie na ovoce.

Léčivé účinky:
Hrušková šťáva posiluje imunitní systém, obsahuje škroby, pektin, provitamin A, vitamíny B, draslík, sodík, zinek, vápník, železo, jód, měď. Železo obsažené v hruškách podporuje tvorbu krve. Vysoký podíl draslíku a nízký obsah sodíku z nich dělá ovoce vhodné pro lidi s onemocněním oběhového systému a ledvin. Draslík odvodňuje (úleva při nadměrném zadržování vody) a snižuje krevní tlak. Kyselina listová mimo jiné povzbuzuje tvorbu serotoninu (hormonu štěstí).
Hrušky obsahují nejen šťávu, ale i vlákninu, která zasytí a čistí střeva. Pomáhají při zácpě, nízký obsah bílkovin, tuků a sacharidů předurčuje toto ovoce jako vhodné při redukčních dietách.

Dá se využít i odvar z listů, který pomáhá proti revmatu, zánětům močových cest a ledvinovým kamenům.
Musíme si však dávat pozor na větší konzumaci hrušek, která vede k průjmům.

Read more...

Topinambury

Pravlastí topinamburů je s největší pravděpodobností Mexiko a do Evropy se dostaly přes románské země v 17. století. Nejoblíbenější jsou v Izraeli a právě proto se jim často říká židovské brambory nebo jeruzalémské artyčoky. Největším pěstitelem v Evropě je Francie. U nás se pěstují bohužel převážně pouze jako krmivo, ale v jiných zemích se často dostávají do kuchyně, hlavně diabetiků, a tak to můžeme na jaře jako novinku třeba zkusit.
Topinambury jsou různě tvarované podzemní hlízy sladkých brambor. Nadzemní část tvoří až 3 metry vysoký stonek se žlutým květem. Rostlina se podobá slunečnici s malým květem a právě proto se řadí mezi slunečnicovité. Hlízy jsou mrazuvzdorné, proto je možné nechat je v zemi přes zimu až do února, března, kdy je nedostatek vitamínů a pak konzumovat. Hlízy se velmi rychle rozrůstají po celé zahradě, proto je třeba topinambury sázet někam do kouta zahrady. Jsou nenáročné na půdu i na světlo. Topinambur je z 80 % tvořen vodou.
Topinambury se špatně uchovávají ve sklepě, už po krátké době ve sklepě měknou, hnijí a plesniví. Proto je nejlépe je zkonzumovat brzo.

Topinambury jsou výborné za syrova např. na saláty a různé zeleninové doplňky. Pokud se přidržíte tepelné úpravy pamatujte, že kromě vaření je lze též např. dusit na másle s cibulí nebo opékat. Při přidávání do polévek je jde dávat do hrnce až těsně před koncem varu. Topinambury neškrábeme, ale umýváme je kartáčkem pod tekoucí vodou a buď se konzumují tak, jak jsou celé nebo se nastrouhají a smíchají s jinou zeleninou. Také je možné z nich v elektrickém odšťavňovači připravit šťávu, kterou je však nutné kombinovat s mrkvovou šťávou v poměru 1 : 1 a pít po malých doušcích. Můžeme je také vařit, dusit, opékat, zapékat, smažit, kromě již zmíněného použití syrových do salátů. Při jejich přípravě je však dobré mít na paměti jejich nasládlou chuť s oříškovou příchutí.

Léčivé účinky:
Nejbohatší složkou topinamburů jsou sacharidy ve formě inulinu, glukózy a fruktózy. Vlákniny je asi 1 %. Obsahují celou škálu organických kyselin, především kyselinu citronovou, mléčnou, jantarovou a jablečnou. Mimo to ještě vitamíny A, B1, B2, C a D a z minerálních prvků nejvíce draslík a v menší míře fosfor, hořčík, vápník, síru a železo.
Právě díky sacharidu inulinu je konzumace topinambur velmi vhodná pro diabetiky. Tento sacharid nerozlaďuje koncentraci krevního cukru. Topinambury jsou dietní potravinou a proto jsou velmi vhodné pro děti, rekonvalescenty, staré lidi a lidi bojující s nadváhou. Jejich pravidelná konzumace působí proti artritidě a v lidové medicíně se jim říká "hlízy na revma". Mimo jiné účinně mírní žlučové koliky, zmírňují křeče a jsou vhodné při nevolnosti v těhotenství. Snižují cholesterol v krvi, regulují krevní tlak, zlepšují činnost trávicí soustavy, chrání játra a ledviny, ale mají i antistresové či detoxikační účinky. Konzumace topinamburů a batátů spolu s dalšími potravinami bohatými na betakaroten mohou preventivně působit proti některým druhům kožní rakoviny.

Read more...

Křen selský (Armoracia rusticana)

Na území dnešního ČR byl křen rozšířen zřejmě prvními Slovany, tedy někdy v polovině prvního tisíciletí n.l., první písemné zmínky o něm však pochází až ze století 12.
Sbírá se kořen a to obvykle z dvouletých rostlin na podzim (září až listopad), případně na jaře (březen až květen). Kořen se uchovává čerstvý v chladu a vlhku, tedy např. ve sklepě zahrabán v písku.

Používá se jako přísada k jídlům, zejména masitým. Fytoncidního působení křenu je také využíváno při nakládání např. okurek nebo červené řepy, k nimž se přidávají plátky křenu, díky kterému naložené směsi nepodléhají (nebo alespoň podléhají později) plesnivění.

Domácí křen na zimu
300 g křenu, 2 dcl převařené vody, 1 dcl oleje, 1 lžíce cukru, 1 lžíce octa, 1 lžička soli

Křen oloupeme a nakrájíme na kolečka, společně s převařenou vodou, octem a olejem rozmixujeme tyčovým mixerem na kaši. Potom dle chuti osolíme. Hotovou křenovou pastu dáme do skleniček a uchováme v chladu (lednici). Křenová chuť a bílá barva nezmizí....
Je to báječná příloha k masu, párkům, klobáskám.

Léčivé účinky:
Droga obsahuje glukosinoláty (zejména sinigrin), silice, značné množství vitamínu C (až 2x více nežli např. v citrónech), sacharidy, enzymy, asparagin, glutamin, organické kyseliny a flavonoidy. Při porušení pletiv kořene (typicky strouháním) se ze sinigrinu působením enzymu myrosinasy uvolňuje hořčičná silice allylisothiokyanát, která způsobuje štiplavou chuť a pach křenu.
Křen působí výrazně antibakteriálně, podporuje trávení (zvyšuje vylučování trávících enzymů a normalizuje střevní mikroflóru), odhleňuje průdušky, působí močopudně a celkově povzbudivě, pro vysoký obsah vitamínu C je výborným prostředkem při rekonvalescenci. Při zevním použití zvyšuje prokrvení tkání, čímž urychluje hojení a regeneraci.
Vnitřně se podává nejčastěji čerstvý, nastrouhaný, pro zmírnění štiplavosti obvykle smíchaný s nastrouhanými jablky v poměru 1:1 v dávce 1 až 4 polévkové lžíce denně.
Při průduškových chorobách - se osvědčila inhalace křenu (1 polévková lžíce křenu se vaří ve vodě a páry z ní se inhalují asi 10 minut).
Vypuzení žlučníkových kamenů - užívá se macerát křenu v červeném víně (litrová láhev se naplní do 1/5 nastrouhaným křenem, zalije se červeným vínem, nechá se 10 dní luhovat a pak se užívají první 3 dny 3 čajové lžičky macerátu, později 3 polévkové lžíce, celkem se bere nejméně 30 dní).
Při revmatismu nebo při ischiasu - zevně se křen užívá zejména ve formě tzv. křenové placky (smíchá se 1 díl nastrouhaného křenu, 5 dílů mouky a 1 díl tuku, např. sádla, placka se přiloží na postižené místo a nechá se působit 15 až 30 minut) a obdobně lze použít i čerstvé, pomačkané listy.

U citlivých osob však může křen na pokožce vyvolat puchýřky, proto je nezbytné nejprve na malém kousku pokožky otestovat její reakci. Vnitřně by křenu neměli užívat lidé s žaludečními či dvanácterníkovými vředy, na všechny občany pak křen působí negativně ve vyšších nežli doporučených dávkách (dráždí trávící ústrojí a ledviny).

Read more...

Kapusta

Tato zelenina byla vysoce ceněna v minulosti, je to prastará zelenina známá už v Mezopotámii, zatímco dnes je často přehlížená, v některých rodinách se nevaří vůbec, a teprve zajímavé nové vědecké poznatky nás ke kapustě vracejí jako k něčemu velmi zdravému.
Na pultech obchodů se setkáváme celoročně s hlávkovou kapustou, kadeřavou kapustou neboli kadeřávkem a kapustou růžičkovou, jejímž miniaturním hlávkám se prostě říká kapustičky. Kadeřávek i růžičková kapusta přezimují na záhonech a nejchutnější jsou po prvním mrazíku.

Kapustu můžeme vařit, dusit, smažit, zapékat nebo ji připravit zadělávanou. Syrovou ji příliš nejíme, do salátu ji krátce povaříme. Z koření používáme římský kmín (má důraznější chuť i vůni než kmín černý), pepř bílý, černý, zelený i červený, koriandr, zázvor sušený i syrový, česnek.

Růžičková kapusta dušená s houbami (zkuste výraznou hlívu) je výborná. Nejvíce chuti a vůně si uchová vařená v páře, osolená a lehce politá dobrým máslem. Těžší úpravy docílíme, posypeme-li ji ještě opečenou strouhankou nebo sýrem. Určitě zkuste parmazán. Ke kapustě bychom měli dávat více bylinek a koření a o něco méně uzenin. Rozumí si výborně se slaninou, uzeným špekem, uzeným masem a klobásou. Víc není potřeba nic moc přidávat. Méně tuku nebude rozhodně na škodu. Lehčí úpravy představuje třeba orestování listů hlávkové nebo kadeřavé kapusty na olivovém oleji, s česnekem a zeleným pepřem. Dusit ji můžeme jako špenát a přidávat do těstovin, halušek, rýže. Jde o to, dosáhnout výborné chuti, a představit tak kapustu jako něco dobrého těm, kdo ji nikdy nejedli. Pořádná hustá kapustová polévka je tím nejlepším jídlem do mrazu.

Léčivé účinky:
Kapusta je listová zelenina velmi bohatá na různé živiny. Stále se přichází na nové poznatky o jejím blahodárném vlivu na náš organismus. Všechny její druhy jsou bohaté na vlákninu, udržují tak v příznivém stavu náš trávicí systém. Kapusta obsahuje vitamin C, vitaminy skupiny B, vitamin E a K. Je v ní také draslík, vápník, hořčík, železo, fosfor, selen a kyselina listová. Zejména kadeřavá kapusta obsahuje hodně karotenů. Kdo má potíže s žaludkem, játry nebo ho trápí střevní potíže, měl by pojídat právě kapustu; ta navíc i příznivě působí při snižování cholesterolu. A vezmeme-li v úvahu i zvyšování celkové imunity a hojení ekzémů a jiných kožních potíží, což se také kapustě přičítá, je určitě mnoho důvodů, proč se této zelenině nevyhýbat.

Read more...

Fenykl obecný sladký (Foeniculum vulgare)

První záznamy o užívání této byliny k léčení i v kulinářství pocházejí už z doby starověku, používali ho ve staré Číně, Indii, Orientu a v oblastí Středomoří.
Fenykl dorůstá až do výšky 2 metrů. Je podobný kopru, plodem je dvounažka s protáhlými nažkami až 1 cm dlouhými, jsou ale i drobnoplodé formy. Mají mít zelenavou až světlehnědou barvu. Plody fenyklu jsou zdraví prospěšným kořením. Mají charakteristickou vůni, lehce štiplavou, nasládlou chuť. Pro někoho i trpká nebo hořká chuť.
Zužitkovat rostlinu můžeme celou, zralé plody, listy, nadzemní řapíkatou část i kořen. Nejběžnější je užívání semen fenyklu. Semena fenyklu jsou tvarem podobná kmínu, jsou však většinou vetší a po dozrání a usušení mají světle hnědou barvu. V semenech najdeme mnoho pro člověka prospěšných látek, obsahují silice, éterické oleje, cukr, stopové prvky a vitaminy.
Používání semen fenyklu má však také dlouhou tradici v likérnictví, jsou nedílnou součástí výroby mnohých bylinných alkoholických nápojů, například některých absintů a žaludečních likérů.

Fenykl je velmi oblíbené koření hlavně ve francouzské a italské kuchyni. Má sladkou chuť podabající se anýzu. Proto se využívá k dokořenění chleba, cukrovinek a sladkého pečiva. Používá se buď v syrovém stavu, nakrájený do salátu. Po rozebrání řapíku na jednotlivá lůžka nám vzniknou jakési "mističky", které můžeme plnit podle chuti a zapékat na mnoho způsobů.
Listy mají silnou anýzovou vůni a dají se přidávat například k nakládané zelenině místo kopru, do omáček a pomazánek, bylinkového másla, salátů, tvarohových a sýrových jídel, u přípravy dušeného masa, nebo při výrobě likérů. V jižní Evropě se tyto aromatické listy přidávají jako koření k pečeným a grilovaným rybám a jiným masovým pokrmům. Jemně osekané čerstvé lístky mohou svou chutí nahradit mátu v jogurtových zálivkách.

Léčivé účinky:
Fenykl na trávení - látky obsažené v semenech fenyklu uvolňují hladké svalstvo trávicího traktu, pomáhají uvolňovat křeče v oblasti žaludku a střev a zlepšují odchod zadržovaných plynů z těla. Těchto významných účinků jistě využívá nejedna maminka, u malých ratolestí je to jedna z nejjednodušších a nejpříjemnějších cest, jak pomoci při plynatosti. Fenyklový čaj má totiž příjemnou nasládlou chuť, kterou snese i malé dítě a účinek se dostaví po velmi krátké době. To samozřejmě platí pro všechny věkové skupiny, v případě "nafouklého bříška" je fenykl skvělým pomocníkem pro každého.
Na zažívací trakt působí fenykl celkově blahodárně. Je účinný i při menších poruchách trávení, křečích nebo překyselení žaludku. Ve středověku prý dámy pily fenyklový čaj nebo žvýkaly celá semena jako prevenci proti obezitě, protože navozují pocit sytosti a tím snižují chuť k jídlu. Na trávicí trakt však fenykl působí také lehce dezinfekčně, můžeme ho tedy použít při menších katarech žaludku a střev.

Fenykl při nachlazení - méně známé jsou velmi prospěšné účinky fenyklu na dýchací cesty. Pomáhá čistit sliznici dýchacích cest a zlepšuje odkašlávání, což se nám náramně hodí při nachlazení, chřipce či angíně. Lze ho používat samotný, ale hodí se i do bylinných směsí při nachlazení, kombinovaný například s lipovým květem, květem černého bezu, hluchavkou a diviznou. Díky dezinfekčním účinkům se silný odvar ze semen užívá i jako kloktadlo při bolesti v krku.

Další účinky fenyklových semen - látky obsažené v semenech působí lehce močopudně, čímž pomáhají s odvodňováním a čistěním organismu. Mají také příznivý vliv na játra a ledviny, čistí je, a tím zlepšují jejich funkci. V lidovém léčitelství se čaj ze semen používá na zvýšení produkce mateřského mléka a pro vyvolání opožděné menstruace. Dříve se nálev z fenyklu také uplatňoval jako ústní voda pro zlepšení stavu dásní a osvěžení dechu. Za tímto účelem prý naši předkové dokonce žvýkali celá semena, jako my si dnes dáváme žvýkačku.

Vnější užití fenyklu v léčitelství - nálev z fenyklových semen se používá hlavně na oční výplachy a obklady při zánětech očí, které se projevují zarudnutím očního bělma a pálením.

Používání semen ve formě nálevu nebo odvaru má mnoho příznivých účinků na naše tělo:

Recept na čaj/nálev: 2 čajové lžičky semen (nejlépe podrcených) zalijeme šálkem vroucí vody a necháme 10-15 minut odstát, scedíme (můžeme pít až 3x denně)

Recept na odvar: 2 polévkové lžíce na 0.5 l vody, povaříme 15 minut, scedíme (po šálcích vypijeme v průběhu dne) - odvar má silnější účinek než nálev, je vhodný především na důkladné pročištění dýchacích cest při nachlazení

Read more...

Fazolky

Prapředek fazolí byl objeven ve zbytcích peruánského osídlení z doby 8000 let před n.l. Mezi prvními Evropany, kteří tuto potravinu ochutnali, byl slavný Kryštof Kolumbus. Ten pak tuto potravinu přivezl, a tak se stala součástí i našich jídelníčků.
Zelené fazolky jsou totiž nedozrálé plody velkých fazolí, které se konzumují i se svým obalem. Samozřejmě se jedná jen o některé odrůdy. Takto se tato luštěnina stala oblíbenou pochoutkovou zeleninou.
Jste-li příznivcem zelených fazolek (nebo se jimi teprve stanete) máte po starostech po celý rok. Teď v létě samozřejmě dáte přednost těm čerstvým, nejlépe z vlastní sklizně. Po zbytek roku se může rozhodnout mezi konzervovanými či mraženými.
Zelené fazolky (a fazole vůbec) se ovšem nesmí konzumovat v syrovém stavu. Obsahují totiž jedovaté lektiny. Požití syrových fazolek (i fazolí) vyvolává silné zvracení a průjem. Buďte proto opatrní, jestliže máte malé děti a pěstujete fazole. Ve snaze vše ochutnat by si mohly přivodit otravu.
Jak poznat v obchodech čerstvé fazolky? Stačí jednu zlomit. Jestliže při přelomení lusknou a prasknou, pak je kupte. Doma pak úpravu moc neodkládejte. Fazolky totiž snadno vadnou, a pak ztratí nejen chuť, ale i tolik cenné vitamíny.
A jak na ně? Je to jednoduché. Odkrojte oba konce lusku a potom odstraňte postraní vlákna. Jestliže nejsou fazolky stejně dlouhé, překrájejte je. Pro použití v salátech je nechte delší, pro přílohu je udělejte dlouhé 3 -5 cm. Před úpravou je vždy spařte osolenou vodou a poté prudce zchlaďte vodou ledovou. Tím si udrží pěknou zelenou barvu při dalším zpracování.
Fazolky mají své milovníky i odpůrce. Jedni na ně nedají dopustit, jiní je nemohou ani vidět. Kouzlo ovšem tkví v přípravě. Fazolky vyvařené v polévce či v podivné bílé omáčce moc sympatií nebudí. Ale co třeba zkusit je v salátu či jako přílohu ke šťavnatému bifteku?
Zelené fazolky se hodí do salátů, omáček či polévek. Restované s česnekem či slaninou se tradičně používají jako příloha ke steakům a biftekům. Skvěle v této úpravě také chutnají třeba k pečenému jehněčímu. Můžeme je také připravit spolu s vaječnou omeletou, tak jako to dělají ve Francii. A fazolky na smetaně zná snad každý ze závodní jídelny či školní kuchyně. Najdete je také v řadě zeleninových směsí ať už mražených či sterilovaných.

Léčivé účinky:
Všechny fazole jsou bohaté na železo, vápník, draslík, hořčík, mangan, vitamíny skupiny B, spoustu nukleových kyselin a bílkovin. Zelené fazolky navíc obsahují i spoustu vitamínu C a kyselinu listovou. A také spoustu vlákniny. A tak mají ještě větší přínos pro náš organismus.
Obsažené nukleové kyseliny pomáhají regenerovat a omlazovat buňky. Při nedostatku bílkovin jsme unavení, nervózní a máme potíže se soustředěním. Vláknina je zase důležitá pro pohyb střev a správné vyprazdňování a tím nás chrání před rakovinou tlustého střeva. Vitamín C jako účinný antioxidant pomáhá udržovat naši dobrou kondici.
Zvláště vhodné jsou pro pacienty s poruchou jater, protože velký obsah vlákniny dokáže vázat i jedovaté a tukové látky. Díky odvodňovacím účinkům jsou vhodné při léčení urologických potíží. Zelené fazolky jsou proto součástí mnoha diet, včetně těch redukčních. Jsou nejen zdravé, ale i nízkokalorické (130 kJ/ 100g).

Read more...