Divizna velkokvětá (Verbascum densiflorum)

Popis:
Dvouletá rostlina, hustě plstnatá, až 2,5 m vysoká bylina, jež v prvním roce vyhání jen růžici přízemních listů, kvete až v roce druhém. Listy v přízemní růžici podlouhle vejčité až eliptické, takřka přisedlé, až 40 cm dlouhé. Lodyžní listy vejčité, na bázi sbíhavé často až k dalšímu listu, takže lodyha je křídlatá. Květy v hustém lichoklasu nahloučeny v 3 až 9květých svazečcích, koruna kolovitá, 30 až 55 mm v průměru, korunní lístky žluté, nitky horních tyčinek chlupaté, 2 dolní nitky lysé s prašníky 1x až 2x kratšími než nitky. Kvete v VII až IX.

Stanoviště:
Rumiště, navážky, skládky, příkopy, podél cest, v obcích, lesní paseky, skalnaté stráně, lomy, na půdách čerstvě vlhkých až vysýchavých, zásaditých až neutrálních, kamenitých, štěrkovitých nebo hlinitých.

Rozšíření:
V ČR často pěstována a často zplaňuje, v teplejších oblastech hojně, v chladnějších téměř výhradně pouze pěstována nebo zplaňuje v okolí lidských sídlišť. Celkově roste v téměř celé Evropě, je však obtížné rozlišit oblasti, kde roste přirozeně a kde jen zplaněle. Druhotně roste v téměř všude v obou mírných pásmech.

Léčitelství:
Sbíranou částí je květ, někdy jsou užívány i listy nebo kořen. Květ (s tyčinkami, ale bez kalicha) se sbírá postupně podle rozkvětu za suchého počasí od května do září a suší se co možná nejrychleji (nejlépe během jednoho dne) ve stínu nebo při umělém sušení za teploty do 60 °C.
Květ se užívá zejména při zánětlivých chorobách průdušek spojených s kašlem a při bronchiálním astmatu (usnadňuje odkašlávání). Látky v droze obsažené se vzájemně doplňují: Sliz vytváří na sliznici horních cest dýchacích ochranný povlak a chrání ji tak před drážděním a vysycháním, saponiny a flavonoidy zvyšují bronchiální sekreci a napomáhají tím rozpouštění hlenů. Mimo to má i účinky protizánětlivé, uvolňuje křeče a působí močopudně. Dle J.A.Zentricha lze drogu použít i při zánětlivých chorobách žaludku a střev. Květ smíchán s listem v poměru 1,5:2 podáván ve formě nálevu působí jako mírné projímadlo. Naklepané listy divizny bývají užívány jako obklady při otocích a vředech. Kořen divizny působí močopudně. Obklady z květů bývají užívány při léčbě bércových vředů, čaj z květů léčí poruchy činnosti sleziny a jater a reguluje menstruační cyklus. Při průduškových onemocněních je vhodné diviznu kombinovat s dalšími drogami, jako je např. bazalka, yzop, lípa, bez, sléz nebo tymián.
Semena divizny jsou jedovatá.

Divizna obsahuje zejména pentasacharid verbascosu, v listech je obsažen monoterpenoidní iridoidní glykosid aucubin, v květech jsou pak slizovité látky, karotenoidy, saponiny (verbascosaponin, verbascogenin), flavonoidy (rutin, hesperidin, apigenin, luteolin), a dále jsou přítomny třísloviny, éterické oleje, mastné substance, karbohydráty a tzv. thipsikyselina.

Jiné užití:
Dříve se květy užívaly při výrobě alkoholických nápojů jako barvivo nebo k jejich aromatizaci. Ve starém Římě si údajně ženy barvily květy divizny vlasy na žluto.

Pěstování:
Divizna vyžaduje sušší, dobře propustnou a ne příliš výživnou půdu, stanoviště by mělo být slunné. Množí se semeny, která se vysévají na jaře.
 
(Zdroj: Herbář Wendys)
V odkazu v komentářích najdete též návod na výrobu diviznového sirupu a návod na uchování semen divizny.

Read more...

Jahodník obecný (Fragaria vesca)

Jahodník je vytrvalá rostlina, hojně rostoucí na celém území ČR od nížin až do horských oblastí. V nejvyšších polohách je vzácný. Kvete od května do června.

Popis:
Bylina dorůstá do výšky 5 až 30 cm. Oddenek je větvený, šikmý a hnědě zbarvený s plazivými, v uzlinách, kořenujícími výhonky pro vegetativní rozmnožování.
Listy jsou trojčetné, dlouze řapíkaté, pilovitě zubaté, na rubu hedvábně stříbřitě chlupaté a světle šedozelené, svrchu pak světle zelené. Lodyha je přímá s přízemní listovou růžicí. Květy jsou pětičetné, bílé a drobné, v chudém vrcholíku. Plodem je souplodí známé jako červená jahoda, dozrává během června a července.

Výskyt:
Jahodník roste na pasekách, při lesních okrajích a cestách, na lesních křovinatých stráních, sutích, v příkopech, preferuje půdy humózní, mírně suché až mírně vlhké, neroste na půdách velmi kyselých a velmi chudých, na světlinách obvykle bohatě plodí, v tmavších lesích bývá často neplodný.

Léčitelství:
Sbíranou částí je list, který se trhá v době květu a suší se ve stínu nebo při umělém sušení za teplot do 40 °C.
Jahodník působí mírně svíravě a protizánětlivě, užívá se zejména jako posilující prostředek při rekonvalescenci, při zánětech střevní sliznice spojených s průjmy, při chorobách ledvin a ledvinových kaméncích, kdy se užívá vnitřně (3 g lístků na 2 šálky vody, ve které se mírně povaří), zlepšuje metabolismus kyseliny močové, snižuje lámavost vlásečnic. Obklady z jahodníku se užívají při krvácivých hemeroidech nebo při mokvavých ranách, jako kloktadlo se jahodníku užívá při zánětech v ústní dutině či při zápachu z úst.
Obsahuje až 10 % tříslovin, flavonoidy, kvercitrin, kvercetin, třísloviny, vitamín C, draslík, malé množství silice s citrónově vonnou složkou a další látky. Plody obsahují cukry, pektiny, organické kyseliny, aromatické látky, antokyan, fragarin a a další látky.

(Zdroj: http://www.lecivapriroda.cz/herbar/jahodnik-obecny/, http://botanika.wendys.cz/kytky/K61.php)

Read more...

Heřmánek pravý (Matricaria recutita)

Popis:
Heřmánek pravý je zařazen do čeledi Hvězdnicovité (Asteraceae).
Je to jednoletá, příjemně aromaticky vonící bylinka. Lidové názvy - kamilky, marunka, harmaníček, rumánek.
Má přímou, dost větvenou lodyhu, dorůstající výšky 15 – 50 cm. Jemné listy jsou střídavé, 2 – 3 krát peřenodílné s plochými, čárkovitými úkrojky. Úbory se zlatožlutými trubkovitými a bílými jazykovitými květy jsou uspořádány do latě. Květní lůžko, které je kuželovitě vyklenuté, duté a bezplevné, je důležitým rozeznávacím znakem od heřmánku římského, který má květní lůžko nižší a vyplněné, nikoli duté. Heřmánek kvete od května do září. Plodem je velmi droboučká nažka, ani ne 1 mm dlouhá.

Výskyt:
Svůj původ má ve středomořské oblasti, u nás zdomácněl jako plevelná rostlina a můžeme se s ním setkat převážně na polích, podél polních cest, na rumištích a úhorech, na písčitých půdách. Nedaří se mu v chladných vlhkých oblastech a nesnáší kyselé vlhké půdy.

Možnosti použití:
Heřmánek se používá ve formě odvaru, čaje, masti, prášeku, tinktury, heřmánkového oleje, přísady do koupele, obkladů, inhalace či bylinného polštáře.

Léčitelství:
Heřmánek pravý obsahuje široký komplex účinných látek. Kromě temně modré silice, jejíž hlavní složkou je Chamazulen, obsahuje další účinné látky, jako je Bisabolol, Matricin, Farnesen, flavonoidy, kumariny, terpeny a další látky.

Vnitřní použití:
Droga zejména uvolňuje křeče, působí protizánětlivě, dezinfekčně a potopudně. Dle J.A.Zentricha také příznivě působí při léčbě zánětů trávícího ústrojí, proti peptickému vředu, při nadýmání, ničí jedovaté produkty látkové výměny mikroorganismů jako jsou streptokoky nebo stafylokoky, je vhodná při angíně či zánětech v dutině ústní nebo hrtanu (jako kloktadlo). Preventivně lze dále heřmánku požít při potížích s trávením a stolicí (zácpy, průjmy), kdy se pije 2x denně nalačno heřmánkový čaj a k tomu se bere 1 až 2 lžičky mléčného cukru - není-li přítomno závažnější onemocnění, dokáže tato kůra během 3 až 4 týdnů napravit zcela střevní flóru. Obvykle se heřmánek bere formou nálevu, který se připravuje ze dvou čajových lžiček drogy na 200 ml vroucí vody. Při inhalaci se 1 polévková lžíce drogy vaří asi v 200 ml vody a pod přikrývkou se vdechuje 10 minut.

Vnější použití:
Protizánětlivého účinku chamazulenu (azulénů) se využívá při léčbě popálenin či při poškození kůže radiovým nebo rentgenovým zářením, neboť tato látka urychluje hojení, snižuje bolest a eliminuje tvoření jizev. Obklady či koupele z heřmánku lze použít i při dalších zánětlivých onemocněních, jako jsou např. hemeroidy. V obkladech též léčí růži na končetinách, odvar z heřmánku použitý na světlé vlasy dodá blondýnkám pěkný odstín vlasů.

Sběr a skladování:
Sbíranou částí je květ, který se sbírá v průběhu období od června do září, za suchého počasí 3 až 5 dní po rozkvětu (ještě před plným květem).
Sběr květů provádíme dopoledne kolem desáté hodiny. Sbíráme nepřezrálé květy, které poznáme podle toho, že okvětní lístky jsou rozprostřené rovně kolem středu květu, okvětní lístky nesmí být svěšené směrem k zemi. Květy i se stopkou stříháme nůžkami, stopka nesmí být delší než 2cm. Květy sbíráme do košíku, abychom je nepomačkali. Heřmánek sušíme buď rozprostřený na sušících platech, nebo ve svazečcích zavěšených například na půdě, místo pro sušení musí být suché, ve stínu a vzdušné bez mrazu, dnes je možné jej sušit i v sušičce na ovoce - teplota nesmí přesáhnout 40°C. Nevhodné je ho sušit pomalu, jelikož pomalým sušením heřmánek ztrácí obsažené látky i barvu. Vhodné není ani sušení na slunci.
Květy se při sušení zbytečně nepřevrací, protože se heřmánek lehce drolí a rozpadlé květní úbory ubírají na kvalitě. Dobře usušené květy mají příjemnou vůni, původní barvu a slabě nahořklou chuť.

Usušený heřmánek skladujeme na suchých místech chráněných před světlem a vlhkostí. Nejlépe ve sklenicích s uzavíratelným víčkem, vhodné je dát pod víčko potravinovou fólii, aby bylina nenavlhla, pro skladování nepoužívejte plastové nádoby, které lehce absorbují silici obsaženou v heřmánku.

(Zdroj: http://botanika.wendys.cz/kytky/K38.php, http://byliny.vitalion.cz/hermanek-pravy/, http://www.lecivapriroda.cz/herbar/hermanek-pravy/)

Read more...

Kalendář sběru bylinek

Read more...

Podběl lékařský (Tussilago farfara)

Podběl ... oblíbená jarní bylinka ... bohužel jsem se právě dočetla, že byl podběl vyřazen z oficiálního seznamu léčiv. V lékárně ho už samotný neseženete. Nové výzkumy prý prokázaly, že v něm byly objeveny pyrolizidinové alkaloidy. Jde o významné hepatokarcinogeny, tedy látky způsobující rakovinu jater - (zdroj ZDE).

Další důležité informace jsem zatím nenašla, ale ZDE se píše ještě toto:
Užívání drogy limituje obsah pyrolizidinových alkaloidů, které toxicky a karcinogenně působí na játra. I když je tento vliv se zřetelem na nízký obsah pyrolizidinových alkaloidů nepatrný, nedoporučuje se ani překračování terapeutických dávek, ani dlouhodobé užívání drogy. Při nadměrném užívání může vzniknout obstipace. Terapeutické riziko se sníží, když se nepodává droga zcela čerstvá, protože skladováním se oslabuje účinnost necidů.

Podběl, vzhledem k obsahu pyrrolizidinových alkaloidů, nesmí být užíván ženami v období těhotenství a kojení, také by neměl být podáván dětem. V čajových směsích, kde podběl tvoří zhruba 15% podíl, by neměl být jakkoliv nebezpečný. I přesto, že obsah alkaloidů není vysoký, nedoporučuje se užívat podběl dlouhodobě a ve vysokých dávkách. Maximální doba užívání v roce je 4 – 6 týdnů.
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Podběl lékařský (Tussilago farfara)
 

Popis:
Podběl je vytrvalá bylina. Rychle se rozrůstá výběžkatými oddenky. Z jedněch oddenkových pupenů na jaře vyrůstají květonosné stvoly. Z druhých oddenkových pupenů po odkvětu vyrůstají listy. Stvoly jsou 5 – 15 cm vysoké, vlnaté a porostlé šupinami. Jsou zakončeny jednotlivými květy. Květní úbory mají samčí trubkovité květy uspořádané v terči a samičí květy jazykové na okrajích. Obojí květy, samčí i samičí, mají jasně žlutou barvu. Podběl kvete v březnu a v dubnu. Plodem je ochmýřená nažka.

Stanoviště:
Pole, štěrkoviště, náspy, podél cest, lomy, rozvaliny, břehy, příkopy, na nezarostlých půdách.

Rozšíření:
V ČR hojně ve všech nadmořských výškách kromě poloh nejvyšších, celkově roste téměř v celé Evropě, v severní Africe a v Asii.

Léčitelství:
Podběl lékařský byl v léčitelství známý již v době Hippokratově jako prostředek na tišení suchého kašle. Dnes se používá jak k vnitřnímu, tak k vnějšímu použití.

Vnější použití:
Zevně lze podběl použít v nálevu ve formě obkladů na vředy, špatně se hojící rány, ekzémy či při zánětu žil. Působí protizánětlivě, podporuje epitelizaci tkání a urychluje hojení ran. Zajímavé využití mají listy čerstvé v lidovém léčitelství při revmatismu, bolestech kloubů, dně či artrózách.
Příprava obkladů z čerstvých listů: Z čerstvých listů odstraňte řapíky, důkladně je omyjte ve studené vodě a ve dvou vrstvách jimi obložte kloub. Přikládejte vždy vrchní, zelenou stranou. Pak je zajistěte obinadlem a obalte na několik hodin vlněným šátkem.

Vnitřní použití:
Hlavní využití podbělu, jak květů, tak listů, je léčba kašle a zahlenění. Pro značný obsah slizovitých látek dobře uvolňuje hleny z dýchacích cest. Podběl se užívá v nálevu. Je součástí řady léčivých čajových směsí proti kašli a nachlazení. Je vhodné ho užívat při onemocnění horních cest dýchacích a nachlazení spojených se zahleněním.
Příprava nálevu pro použití při nachlazení a onemocnění horních cest dýchacích: 1 polévková lžíce sušených podbělových květů se zalije 500 ml vařící vody, nechá se 10 minut vyluhovat a poté se scedí. Připravuje se vždy čerstvý, bezprostředně před použitím. Je dobré čaj osladit medem.

Sběr a skladování:
Květy podbělu se sbírají časně zjara, po jejich rozkvětu, vždy za suchého počasí. Suší se rychle ve stínu na lískách ve vrstvě do 5 cm nebo umělým teplem do 40°C. Podbělové květy schnou velmi dobře. Květy zahnědlé nebo odkvétající květy s chmýřím se nesbírají, případně se během sušení odstraňují. Také není dobré sbírat květy příliš rozkvetlé, protože se po usušení brzy rozpadají. Správně usušený květ se musí zanechat přirozeně žlutou barvu, je bez zápachu a má nahořklou chuť.
Usušené květy i listy se balí do papírových obalů. Skladují se na suchém místě, chráněném před světlem a vlhkostí.

Obsažené látky:
Podběl obsahuje mnoho účinných látek. Květy obsahují hodně slizovitých látek, dále pak flavonoidy, silici, hořčinu, třísloviny, inulín, karotenoidy a pyrolizidinové alkaloidy. Listy obsahují také sliz, třísloviny a stejné alkaloidy jako květy. Pyrolizidinové alkaloidy jsou toxické ve vyšších dávkách.

Toxicita a nežádoucí účinky:
Přestože obsah škodlivých alkaloidů není vysoký, nedoporučuje se užívat podběle dlouhodobě a ve vysokých dávkách, k vnitřnímu použití je lépe vzít sušenou drogu, neboť sušením se obsah alkaloidů snižuje. Samostatně by se také podběl neměl podávat dětem a těhotným a kojícím ženám, ve směsích, kde je podběle nejvíce 15 %, by však neměl být jakkoliv nebezpečný.

(Zdroje - Herbář Wendys, Vitalion)

Read more...

Prvosenka vyšší (Primula elatior)

Máme tady další jaro a s ním i začátek sběru bylinek. Kdo si vlastní bylinky ještě nesbírá, může se nechat inspirovat. Motivací ke sběru může být i cena léků a kupovaných bylinek. Kdo si někdy kupoval bylinky v lékárně, tak ví, že krabička (sáček) bylinek stojí poměrně dost peněz. Přitom vlastní sběr takového množství může trvat jen několik desítek minut a kvalitní sušička udělá další práci za Vás.
V nejbližším příspěvku uvedu kalendář sběru bylinek a uvádím moje oblíbené stránky, kam chodím na informace a fotografie - Naturfoto, Herbář Wendys.

Prvosenka vyšší je první bylinkou, kterou každoročně začínáme se sběrem. Hojně nám roste na chalupě, což je o něco vyšší nadmořská výška než v Liberci. Prvosenku už máme usušenou, a tak pokud ji chcete ještě hledat, musíte do vyšších míst.
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Prvosenka vyšší (Primula elatior)

Popis:
Vytrvalá, až 30 cm vysoká bylina. Listy v přízemní růžici jsou měkké, svrasklé, podvinuté, čepel vejčitá, k bázi zúžená, zubatá, na rubu chlupatá až téměř lysá, na líci pýřitá až téměř lysá, řapík křídlatý. Květní stvol až 30 cm vysoký, chlupatý, okolík převislý. Kalich válcovitý, hranatý, ke korunní trubce téměř přitisklý. Květy nevonné, sýrově žluté, na bázi s oranžovou skvrnou, lem mělce nálevkovitý až plochý. Kvete od března do května.

Stanoviště:
Dubohabřiny, louky, bučiny, horské louky, vysokostébelné trávníky, preferuje půdy vlhké, mírně kyselé až neutrální.

Rozšíření:
V ČR lokálně hojná od nížin do horských oblastí (max. asi 1350 m n.m.), někde však vzácná nebo zcela chybí. Celkově roste v západní, střední a jižní Evropě, na severu po Dánsko a jižní Švédsko, dále na Urale, ve střední a jihozápadní Asii.

Léčitelství:
Obsahuje saponiny (z nichž zejména asi 5 % kyseliny primulové, obsah saponinů v květech je asi 2%, v oddenku okolo 10 %), glykosidy (primverosid, primulaverosid), silice, flavonoidy, vitamin C, kyselinu křemičitou a sacharidy.

Sbírá se květ i s kalichem, tj. celé okolíky nebo oddenek i s kořenem, zřídka i list. Květ se sbírá v době květu (duben, květen), oddenek brzy na jaře ještě před začátkem vegetace nebo na podzim (v těchto obdobích obsahuje nejvyšší množství saponinů). Obě drogy se suší za teplot nepřesahujících 35 až 40 °C.

Droga uvolňuje hleny, zlepšuje vykašlávání, působí mírně močopudně, tlumí záněty, přispívá k rozpadu močových kaménků a celkově uklidňuje.

Podává se obvykle ve formě nálevu (10 g květů na 2 šálky vody 1x denně, je-li drogou kořen, pak jeho množství poněkud snížit) a to zejména při nemocích dýchacích orgánů, plic, ledvinových zánětech apod. Zevně se v některých případech osvědčily obklady z koncentrovanějšího odvaru na odstraňování podlitin (40 g kořene na ¼ l vody) nebo proti dně, revmatismu, závratím či migréně (10 g celé rostliny, tj. kořen, listy i květ na 1 l vody).

Výraznější účinky oproti prvosence vyšší má prvosenka jarní, ta je však lokálně chráněna.

Pěstování:
Prvosence vyšší se daří na polostinném až slunném stanovišti, půda by měla být těžší, humózní, vlhčí. Množí se dělením, řízky nebo semeny, která se vysévají v březnu pod sklo. Pěstuje se ve více odrůdách s pestrými květy.

(Zdroj: Herbář Wendys)

Read more...

Řeřicha setá (Lepidium sativum)

V bedýnce jsme včera našli novou bylinku - řeřichu, takže zde krátký článek o této malé zdravé bylince. Přiznám se, že jsem také nejprve nevěděla co to je. Řeřichu poznám, když je taková ta ještě maličká jen s pravými lístky. ........no, zase jsme o něco chytřejší a zdravější :-)
A pokud zrovna nemáte čas na experimenty v kuchyni, udělejte s řeřichou to co já - viz foto :-) Řeřicha je sice trošku ostrá, ale přesto tak jemná, že ji na chleba můžete dát klidně hromadu.
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Původ
Řeřicha setá = řeřicha zahradní byla odedávna pěstována v Iráku, odkud také pochází. Od dob antiky obohacuje jídelníček Evropy a Asie. Dříve se také používala jako léčivá bylinka.

Popis
Řeřicha je jednoletá bylinka, patřící do čeledi brukvovitých. Z dlouhého hlavního kořene vyrůstají rozvětvené stonky (dorůstají do výšky přibližně 30 cm), listy jsou peřenoklané. Květy jsou malé, mají bílou nebo slabě načervenalou barvu. Semena jsou drobná, mají červenohnědou barvu a jsou uložena v malých šešulích.
Řeřicha patří k nenáročným bylinkám, roste rychle a dobře snáší skoro každé klima. Rychle klíčí, za 8 až 14 dnů ji můžeme konzumovat. Sklízíme mladé rostlinky vysoké do 20 cm – starší rostliny a rostliny pěstované na úpalu mají příliš ostrou až hořkou chuť. Jakmile bylinka začne kvést, nedá se již ke kořenění použít, protože už chutná hořce. Naproti tomu k léčebným účelům se sklízí právě v době květu.

Použití v kuchyni
Řeřicha chutná podobně jako bílá ředkev, má svěže ostrou chuť. Jemně nasekanou řeřichu můžete přidávat do různých tvarohových, vaječných a sýrových pomazánek, je velmi chutná v zeleninových salátech. Používá se také do omáček, paštik, na chleba s máslem a do majonézy. Řeřicha se dá i tepelně upravovat, hodí se například do zeleninových polévek. Nevýhodou je, že při vaření ztrácí většinu vitaminu C a také svou typickou chuť.

Pěstování
Řeřichu můžete pěstovat i doma. V květináčích nebo v miskách můžete řeřichu postupně vysévat po celý rok. Také venku můžete provádět postupné výsevy, první se provádí v březnu, do řádků 15 cm vzdálených. Semena však rychle ztrácejí klíčivost, proto není vhodné kupovat starší semena. Semena vyséváme hustě na povrch substrátu (písek, piliny, trochu rašeliny) nebo buničité vaty, poté květináč umístíme na stinné místo a udržujeme stále dostatečnou vlhkost substrátu. Semena klíčí při teplotě 16-18 st.C do tří dnů. Po vyklíčení (cca za 2 až 3 týdny) můžeme sklízet mladé rostlinky se dvěma pravými lístky. Ořezáváme vždy vrchní část nati (nejlépe nůžkami). Řeřicha velmi rychle dorůstá, takže ji budeme mít stále k dispozici.

Léčivé účinky
Řeřicha zlepšuje krvetvorbu, působí protizánětlivě a pročišťuje dýchací cesty. Působí příznivě při obtížích močových cest, dýchacích a ledvinových obtížích. Podporuje trávení a také pozitivně ovlivňuje metabolismus. Řeřicha je zdrojem vitaminu A, C, vitaminu B1 a K a beta karotenu. Obsahuje také éterické oleje, silice s antibiotickým účinkem a mnoho minerálů, jako je například draslík, vápník, železo, síra, hořčík, enzymy, hořčičný glykosid a další.
V lidovém léčitelství se řeřicha setá používá jako močopudný prostředek, při zánětech močových cest a dále s přísadou medu proti kašli.

Read more...

Bez černý (Sambucus nigra)

Právě nám květe jedna z úžasně léčivých a široce použitelných bylin, tak jsem Vám zkusila o ní něco najít. Nezapomeňte si květ černého bezu také nasbírat a usušit do čaje.

Již od nepaměti je černý bez oblíbenou léčivou bylinou. O jeho významu svědčí i staré úsloví: „Před heřmánkem smekni, před bezem klekni.“ Bez černý je léčivý celý od kořene přes listy, kůru, květy až po plody. Je to rostlina s velmi širokým spektrem uplatnění. Šťáva z bezinek se dříve používala k barvení látek, ze dřeva se pak vyráběly kolébky či píšťalky.

Popis a výskyt:
Bez černý je všeobecně známý keř nebo menší strom, který dobře snáší vyšší obsah dusíku v půdě. Proto se mu daří na okrajích pol či cest, na rumištích, pustých místech, u zdí i plotů. Má šedohnědou rozpraskanou kůru, větve jsou uvnitř vyplněny bělavou dření, které se lidově říká bezová duše“. Vstřícné listy vyrůstají již časně zjara. Od konce května do července bez kvete smetanovými silně vonícími květy, které jsou uspořádány do plošně rozložených květenství. Plody dozrávají koncem srpna. Jsou to drobné černofialové peckoviky nazývané obecně bezinky.

Užívaná část: květ, plod, list, kůra i kořen
Květy - vykvétají od konce května do července. Celá květenství se odstříhávají za slunných dní nejlépe kolem poledne a ukládají se do košíků, aby se nezapařily. Sušme je volně rozložené či zavěšené na stinném vzdušném místě. Dbáme na to, aby byliny nezahnědly, neboť tím ztrácí svou hodnotu. Čerstvé květy mají pronikavou vůni a slizovitou nasládlou chuť.

Plody - neboli bezinky se sbírají na podzim. Sušení musíme začít na slunci a dosoušíme umělým teplem tak, aby se daly sdrhnout stopky. Dobře usušené plody mají černofialovou barvu, lesknou se a mají nakysle svíravou chuť.

Léčivé účinky:
Květ - působí močopudně a potopudně, ochlazuje. Používá se při horečce, pomáhá při nemocech z nachlazení a při chorobách dýchacích cest. Teplý čaj můžeme pít při rýmě, kašli a zahlenění plic. Květ bezu obsahuje mimo jiné vitamíny P a C, které zpevňují cévní stěny, proto jej užíváme při nemocech cév, křečových žilách a hemeroidech.
Chladný neslazený čaj popíjíme při žaludečních nevolnostech a křečích, při žaludeční a střevní kolice, dále při menstruačních a neuralgických bolestech a migréně.
Vlažný neslazený čaj pijeme po šálcích proti vysokému krevnímu tlaku a při nemocech ledvin či močového měchýře. Zevně můžeme vlažný nálev používat jako kloktadlo při bolestech v krku, chrapotu, začínajícím kašli a při zánětu nebo otoku dásní. Bezový květ nemá žádné vedlejší nežádoucí účinky a mohou jej užívat i těhotné a kojící ženy.

Plody (bezinky) - obsahují vitamíny A, B, C a E. Neužívají se v syrovém stavu, protože mají projímavé účinky. Odvar ze sušených plodů má však účinek opačný. Bezinky příznivě ovlivňují celou nervovou soustavu, pročišťují - odstraňují z těla škodlivé toxiny, tiší bolest a mají protizánětlivé účinky. Používají se při neuralgiích, tedy bolestech páteře, kloubů a trojklanného nervu. Nadměrné požití nepřevařené šťávy či syrových plodů může způsobit nevolnost nebo příznaky otravy.

Listy - používají se jako obklad na bolestivé klouby a kolena. Čaj z listů čistí krev a pokožku.

Použití v kuchyni:
Z této léčivé byliny můžeme připravovat mnoho chutných a zároveň léčivých nápojů či pokrmů - například bezinkové víno nebo likér, bezinkový med, marmeládu či osvěžující limonádu.

Způsob použití:
Čaj, nálev z bezových květů - jednu vrchovatou lžičku byliny zalijeme ¼ litrem vroucí vody, necháme vyluhovat a přecedíme. Bezový květ můžeme při nachlazení kombinovat s květem lípy a divizny. Čaj popíjíme teplý vícekrát denně. Byliny smíchané ve stejném poměru zalijeme vroucí vodou a necháme krátce vyluhovat.

Bezinková marmeláda - z dobře vyzrálých bezinek odstředíme šťávu a připravíme marmeládu s želírujícím prostředkem, který zakoupíme běžně v obchodě. Postupujeme podle návodu na obalu.
Bezinková marmeláda má vynikající lahodnou chuť. Můžeme s ní ochutit jogurty či kaše, nebo si jí namazat na pečivo.

Bezinková šťáva - vymačkanou a vylisovanou šťávu ze zralých bezinek svaříme s cukrem (na 1 litr šťávy 80 dkg cukru). Šťáva musí procházet varem alespoň 5 minut. Potom jí plníme do lahví a ihned uzavřeme. Aby se šťáva nekazila, můžeme lahve ještě krátce sterilovat. Bezinková šťáva má osvěžující chuť a krásnou sytou barvu.

Babiččiny rady:
Kosmatice - jsou výborným nápadem pro rychlý a chutný jarní pokrm. Použijeme celá květenství i se stopkami. Vidličkou v misce našleháme řidší těstíčko jako na palačinky (vejce, mléko, mouka, špetka soli). Květenství držíme za stopky, namáčíme v těstíčku a smažíme pouze z jedné strany na pánvi v rozpáleném oleji. Silné stopky můžeme před podáním odstřihnout nůžkami. Dozlatova osmažené kosmatice podáváme s brambory posypanými zelenou pažitkou. Zdobme listy různých druhů jarního salátu či ředkvičkami.

K čištění krve - používá se odvaru z mladého listí, který se musí uvařiti dosti silně, po 3-4 neděle po koflíku ráno v poledne a večer. 15 až 20 g na 1/2 l vody. Při kašli, chrapotu, kataru nosním, prsním, průdušek, jakož i při zahlenění žaludku. Užívá se odvar z květu 5-15 g na ¼ l vody . K dosažení pocení pije se thé teplé před spaním. Nachlazením povstalé bolesti hlavy, uší a zubů odstraní se užíváním tohoto odvaru.

Zevně - při zduření mandlí, čípku a zánětu v krku: připraví se kloktadlo z květů, polijeme-li tyto vařícím mlékem. Při bolestech v uších a vředech v krku osvědčují se výborně lázně z bezového thé.
Ocet v němž byly květy naložené se používá na revmatizmus a bolestivé svalstvo.

Read more...

Domácí bylinný čaj

Sbíráte bylinky na čaj? Ještě ne? Pojďte to zkusit. Je to výborná zásoba zdraví na zimu.
Před pár lety jsem měla přísun směsi bylinek od dědy jedné kamarádky a jsou to 3 roky co jsem si je začala sbírat a sušit sama. Onen děda pije bylinky už mnoho let a používá je i ke koupeli. Nyní mu je 92 let a v 80 letech jsem ho viděla lézt na strom :-) Takže věřím, že určitě ty bylinky mají na jeho zdraví nemalou zásluhu. Poměr míchání jsem s ním konzultovala - prý přiměřeně a všeho s mírou :-)
Osobně beru bylinky spíše jako lék, takže čaj piji při nachlazení nebo v zimě jako prevenci max. jeden šálek denně. Takže na rok Vám stačí poměrně malé množství směsi.
Bylinky sbírejte pouze v čistém prostředí mimo město a nechejte si nasušené jednotlivě, kdybyste náhodou potřebovali umíchat speciální směs zaměřenou jen na určitý zdravotní problém.
Na sušení doporučuji kvalitní sušičku nebo rychlé sušení ve stínu do 40 °C.

Bylinky do směsi:
Podběl lékařský - podbělu můžete mít ve směsi hodně, tím nic nezkazíte.
Sice už je květen, ale ve vyšších polohách (cca nad 700 m.n.m) ho ještě můžete nasbírat. Sbíráme květ.
Bříza bělokorá nebo Bříza bradavičnatá - sbíráme v květnu až v červnu mladé ještě lepkavé listy.
Kopřiva dvoudomá - kopřivu sbíráme v květnu až v červnu a té můžme nasbírat také hodně. Kopřiva ve směsi tvoří jakýsi základ.
Sedmikráska obecná - květy sedmikrásky můžeme sbírat od dubna do září. Větším množstvím sedmikrásky ve směsi také nic nezkazíte.
Kontryhel obecný - sbíráme listy v době květu od května do srpna.
Maceška polní - macešku můžeme sbírat od dubna do září.
Hloh obecný nebo Hloh jednosemenný - hloh upravuje krevní tlak. Pokud nemáte problémy s vysokým tlakem, můžete ho ve směsi vynechat nebo dát jen malé množství. Sbírá se květ.
Šalvěj lékařská - šalvěj si nejspíš budete muset vypěstovat či koupit již předpěstovanou.
Pampeliška lékařská - sbíráme listy od května do října. Větším množstvím pampelišky také nic nezkazíme.
Bez černý - sbíráme květ před úplným rozvitím v květnu až v červnu.
Divizna velkokvětá - sbíráme květ od června do září.
Heřmánek pravý - sbíráme květ 3 až 5 dní po rozkvětu od června do října. Heřmánku můžete mít ve směsi více.
Jitrocel kopinatý - sbíráme listy od června do srpna. Při špatném sušení černá.
Lípa srdčitá nebo Lípa malolistá - sbíráme květ včetně blanitého listenu v červnu až červenci.
Máta peprná - sbíráme list i nať od června do září.
Meduňka lékařská - sbíráme list i nať těsně před rozkvětem od června do září.
Ostružiník křovitý - sbíráme list v červnu až červenci.
Měsíček lékařský - sbíráme květ od června do srpna.
Řebříček obecný - sbíráme nať od června do září
Mateřídouška obecná - sbíráme nať od června do srpna.
Saturejka - sbíráme nať od června do září. Saturejku si nejspíš budete muset vypěstovat či koupit již předpěstovanou.
Borůvka černá - sbíráme list od června do září.
Vrbovka malokvětá nebo Vrbovka úzkolistá - sbíráme list od června do srpna.
Maliník obecný - sbíráme listy ještě před květem od července do září.
Třezalka tečkovaná - sbíráme nať v červenci až srpnu.
Dobromysl obecná - sbíráme nať v červenci až srpnu. Dobromysl si nejspíš budete muset vypěstovat či koupit již předpěstovanou.
Levandule lékařská - sbíráme květ i nať v červenci až sprnu.
Zlatobýl obecný - sbíráme nať těsně před rozkvětem od července do září.
----------------------------------------------
Do směsi můžete přidat ještě:
Prvosenka jarní nebo Prvosenka vyšší - tu jsem letos nestihla, ale zbyla mi z loňska. Možná, že na horách byste ji ještě našli. Sbírá se květ s kalichem od března do května.
Hluchavka bílá - sbírá se květ od května do září.
Brusinka obecná - sbírá se list od dubna do září.
Jahodník obecný - sbírá se list od května do srpna.
Jetel luční - sbírá se fialový květ od května do září.
Mák vlčí - sbírají se květní lístky od května do srpna.
Rybíz černý - sbírá se list od června do srpna.
Borovice lesní - sbírá se pupen před rozvinutím v dubnu.

Read more...

Česnek medvědí (Allium ursinum)

U nás na chalupě roste velké množství této úžasně léčivé byliny, tak jsem se rozhodla pro vás o ní něco napsat resp. najít, protože právě nyní je čas na její sběr.

Medvědí česnek je velmi stará léčivá rostlina s velikou škálou léčivých účinků na lidský organismus a byla známá už Germánům a Keltům. Může nám obohatit jídelníček již brzy na jaře a zároveň posloužit jako prostředek pro jarní očistnou kúru. České lidové názvy jsou cikánský česnek, česnek planý, lesní česnek, divoký česnek, hadík, lenek. Medvědí česnek má podobné vlastnosti jako česnek kuchyňský, avšak voní o něco jemněji a jeho léčivé účinky jsou výraznější.

Kde roste medvědí česnek
Medvědí česnek najdeme v lužních a listnatých lesích na stinných a vlhkých místech již v dubnu, kvete ale i v květnu a červnu. Je to asi 30 cm vysoká vytrvalá rostlina s cibulkou. Má drobné bílé květy na delší stopce a jasně zelené podlouhle široké listy, které po odkvětu hynou. V lese medvědí česnek vytváří v době květu bujný koberec. V době, kdy má česnek jen listy je záměna možná s jedovatými listy konvalinky vonné. Česnek medvědí však poznáme podle typické česnekové vůně, kterou konvalinka nemá.

Jak chutná medvědí česnek
Chuť má medvědí česnek mírně štiplavou, česnekovou. Údajně tuto rostlinu rádi vyhledávají medvědi po zimním spánku, aby si jím pročistili žaludek, střeva a krev, odtud zřejmě jeho název. Tento česnek však není oblíben mezi sedláky, neboť dává mléku jejich krav nezaměnitelný pach.

Kdy sbírat medvědí česnek
Listy sbíráme v době, kdy je rostlina před rozkvětem tj. v dubnu až květnu. Pro zachování účinných látek používáme listy výhradně čerstvé.

Medvědí česnek a jeho léčivé účinky
V medvědím česneku jsou obsaženy vitamíny, minerální látky a silice, značné množství jódu, allin a další sloučeniny, působící příznivě na lidský organismus. Česnek medvědí se hojně využívá v lidové medicíně na léčbu různých onemocnění, jako jsou chřipka, nachlazení, záněty horních cest dýchacích, bronchitida a angína. Jako mírné antibiotikum působí proti zánětlivým onemocněním, má fungicidní a baktericidní účinky, ničí tedy plísně, bakterie a mykózy. Napravuje přirozené prostředí v zažívacím traktu, užívá se při střevních onemocněních a proti střevním parazitům. Medvědí česnek potlačuje kandidózu a působí proti nadýmání a křečím. Je vhodný na zácpu a při akutním a chronickém průjmu, provázeném plynatostí a kolikami. Celkově zlepšuje průchodnost střev. Medvědí česnek také příznivě působí při cukrovce. Snižuje hladinu cholesterolu a krevní tlak a brání kornatění cév, jelikož zabraňuje ukládání vápníku v jejich stěnách. Medvědí česnek dobře čistí krev, proto je vhodný při dlouhodobých problémech s kůží. Jeho čerstvé listy pročišťují ledviny a močový měchýř a mají močopudné účinky. Rostlina má rovněž příznivý vliv na žaludek. Kdo má citlivý žaludek, měl by si nejdříve medvědí česnek spařit mlékem a pít po doušcích až po 2-3 hodinách.

Upozornění....
Česnek medvědí stejně jako klasický česnek obsahuje česnekové silice, které můžou způsobit alergickou reakci. Nadměrné užívání česneku může vyvolat průjem, nadýmání i záněty ledvin. 

Medvědí česnek v kuchyni
Listy medvědího česneku mají typickou česnekovou příchuť, jsou však méně aromatické, než česnek setý. Usušením a vařením ztrácí svoji vůni i chuťové vlastnosti, ale zmrazení nevadí. Nejlépe se medvědí česnek hodí nakrájený na chléb, do salátů, sendvičů, na chlebíčky, můžeme ho přidat do polévek a omáček, posypat jím vařené brambory, přidat do amolet nebo jej připravit na způsob špenátu. Může se dát do pomazánek a tvarohů, do pesta a do bylinkového oleje. Pesto z medvědího česneku připravíme tak, že listy nakrájíme na malé kousky a naložíme je do oleje. Takto můžeme použít i cibulky medvědího česneku. Očistné účinky rostliny se zvýší smícháním s listy mladé kopřivy, která se též výborně hodí pro jarní detoxikaci.

Medvědí česnek – tinktura a víno
Pokud chcete zachovat léčivou sílu česneku medvědího po celý rok, můžete si připravit tinkturu nebo víno. Tinkturu vyrobíme tak, že nadrobno nasekané listy nebo cibulky medvědího česneku vložíme do láhve a zalijeme je 38 – 40 % domácí lihovinou nebo vodkou. Poté necháme 14 dní odstát na sluníčku nebo na teplém místě. Užívá se denně 10-15 kapek smíchaných s vodou. Tinktura se užívá při poruchách trávení, při nachlazení a na odhlenění dýchacích cest.
Víno z medvědího česneku připravíme tím způsobem, že nakrájíme hrst listů, vložíme do hrnce, zalijeme čtvrt litrem bílého vína a krátce povaříme. Nápoj osladíme medem a každý druhý den vypijeme pár doušků.

Jak pěstovat medvědí česnek
Pokud si chcete medvědí česnek vysadit sami, najděte polostinné místo, například pod keři nebo živými ploty, s vlhkou, vápenitou, humózní půdou. Půdu nepřihnojujte. Nejlepší je sehnat si mladé rostliny česneku medvědího a vysadit je od března do dubna do řádků s odstupy 10-20 cm. Můžete také zasadit na podzim cibulky medvědího česneku v trsech po cca 10 kusech. Rostlina je samovýsevná a lehce zplaňuje.

Jak uchovat česnek medvědí
V jedné diskuzi se mi podařilo najít tento příspěvěk:

Sušení - nedoporučuje se - je to dáno povahou látek které dělají medvědí česnek medvědim česnekem.
Mrazení - jednoduchá a dobrá varianta - dobrý poměr investovaný čas/výsledek.
Naložení do oleje - pracná, ale asi nejlepší varianta - v jistém smyslu jde o základ na pesto. Při kvalitním provedení v lednici v pohodě vydrží rok. Je to neuvěřitelně koncentrovaný a delikátní přípravek. Kritický faktor je však příprava.
Odzkoušený postup:
1) Čistění a vysušení - oschlé listy vyřadíme. Zbylé se pečlivě omyjí (prevence parazitů), nechaji okapat a pak jednotlivě osuší. Zbude-li na povrchu vlhkost, vyplatí se nechat česnek pár minut doschnout. Nenechte však listy uvadnout. Toto je nejpracnější a nejkritičtější bod celé přípravy. Pokud na listech zbude voda výsledek nebude dobrý a navíc se rychle zkazí.
2) Nasekani na jemno - chce to ostrý nerezový nebo keramický nůž či sekáček. Listy se nasekají tak najemno, že připomínají kaši. Z umyvadla listů je tak sklenička takové pasty.
3) Nalozeni do oleje - vyžaduje umyté a suché ruce. Do skleničky se napěchuje vrstva česneku tak, aby neobsahovala vzduch. Optimální tloušťka je zhruba 2 cm, když česnek pod tlakem uvolní tekutinu. Pak stačí troška oleje a následuje další vrstva. Před naplněním sklenice zbývá poslední přídavek oleje tak, aby česnek byl ponořený.
Ktery olej vybrat?
Jde o delikátní věc - nedá se vyrobit s olejem za 30 Kč/litr. Pro italskou kuchyni nelze než doporučit kvalitní panenský olivový olej. Jemnější varianta je kvalitní olivový rafinovaný. Trochu nešťastný je trend hodnotit jej jako olej druhé kategorie, chuťově může být pro řadu lidí přijatelnější; nemá hořkou příchuť panenského oleje. Tam, kde je vhodný chuťově neutralní olej je dobré použít palmový (má červenou barvu a je bez chuti/zápachu) nebo (podle mě lepší možnost) sáhnout po oleji vyrobeném ze směsi, která vám vyhovuje. Nedávno se objevil (Kaufland) "Brandle vita Omega3 rostlinný olej". Má dobré složení, je zdravější než palmový a chutná téměř neutrálně; chuť neruší a je trochu máslová. Z tohoto důvodu bych doporučil zkusit i použití při grilování lilku.
Použití - tepelné zpracování jen krátké.

Další informace si můžete přečíst např. zde: http://cesnekmedvedi.blog.cz/
Zde najdete recepty z česneku medvědího: http://icesnek.cz/recepty-cesnek/#medvedi-cesnek

Read more...

Česnek kuchyňský (Allium sativum)

Česnek je jednou z nejstarších známých léčivých bylinek. Hrál pravděpodobně velice významnou roli v lidské výživě již v období rozvinuté antické kultury. Již staří Egypťané si bylinky velice vážili. Dělníci, kteří stavěli pyramidy, dostávali česnek místo části své mzdy. Před objevením antibiotik se využíval k léčbě nejrůznějších infekčních onemocnění. Za první světové války sloužil často k ošetření zranění.
Ale i na severu se česnek pěstuje již po staletí. Vikingové dávali každému muži z posádky lodi plavící se po moři jednu palici česneku denně. Věděli tedy, že kromě blahodárného účinku na zažívací trakt je zdrojem vitaminu C a tedy obranou před četnými nemocemi.
Ale i u nás se stále více cení jeho vlastnosti, především schopnost povzbudit chuť k jídlu.
Česnek kuchyňský můžete pěstovat i na parapetu, i když jen v docela malém množství. Na podzim vysaďte stroužky česneku na záhon ve sponu 20 cm a do hloubky 6-8 cm. Česnek je relativně odolnou bylinkou. Stroužky záhy zakoření a vytvoří dlouhé a úzké listy. Některé listy můžete ještě na podzim odříznout a použít jako koření, bylince to neuškodí. Když v létě příštího toku začnou listy vadnout, cibule ze země okamžitě vyjměte. U nás jsou většinou menší, potažené jemnou, růžovou šupinou. Než je uskladníte, nechte je na slunci důkladně oschnout a odstraňte z nich zbytky zeminy.
Jednotlivé stroužky česneku můžete vysadit i na jaře. Sklízet však budete o něco později než při podzimní výsadbě a také výnos bude nižší. Kuchařky dávají přednost paličákům (odrůdy Ropal, bzenecký a znojemský), jejichž stroužky jsou větší. Používají se drcené nebo utřené stroužky česneku, čerstvý i sušený česnek slouží jako přísada do jídel k výrobě hotových léčivých preparátů.

Léčivé účinky:
Česnek se používá při chronických zánětech průdušek, katarech dýchacích cest, zejména horních cest dýchacích, celkově zvyšuje odolnost organismu. Svým působením na trombocyty zpomaluje srážení krve a zlepšuje její oběh. Některé nové studie dokazují jeho schopnost chránit jaterní tkáň před poškozením jedy.
Alicin,vitaminy A, B, C, enzymy a další účinné látky řadí česnek k nejúčinnějším léčivým bylinkám. Jsou potvrzeny jeho výrazné antiseptické účinky na celý trávicí systém, pomáhá při rozpouštění hlenů a usnadňuje odkašlávání, ulehčuje pocení, významně snižuje krevní tlak, hladinu cholesterolu a údajně také hladinu cukru v krvi (působí hypoglykemicky).

Read more...

Pažitka pobřežní (Allium schoenoprasum)

Pažitka pobřežní neboli šnytlík pochází z Evropy a pěstuje se již od 16. století jako koření a léčivá bylina. Roste divoce na vlhkých místech. Čínská pažitka naproti tomu pochází z Asie a pěstuje se již celá staletí především v Japonsku a v Číně. Obě pažitky jsou blízko spřízněné s cibulí a pórkem.
Listy Pažitky pobřežní (šnytlíku) jsou duté, válcovité. Čínská pažitka má naproti tomu listy trochu tmavší, úzké a ploché, které dorůstají délky 35 až 40 cm. Používá se stejně jako Pažitka pobřežní, liší se však od ní jemnou česnekovou chutí. Obě odrůdy kvetou od června do srpna. Mají i stejné dlouhé a pevné stonky na kterých jsou buďto světle fialové kulovité okolíky (Pažitka pobřežní – šnytlík ) nebo bílé kulovité okolíky (Čínská pažitka). Pěstování obou pažitek je stejné. Pažitku můžete snadno pěstovat v květináči. Velké množství listů vytváří brzy hustý trs. Množí se pomocí nebo dělením, obojí je snadné. Vysévají se v březnu - dubnu. Semena velice dlouho klíčí a nesmí vyschnout. Vysévají se do hloubky 1 až 1,5 cm do písčité a hlinité půdy bohaté vápníkem. Klíčí nejlépe při teplotě 20 – 25 °C, bylinky rychle rostou a v krátké době jsou tak velké, že je můžete použít jako koření. Můžete je ale také přesadit do větších květináčů nebo truhlíků a postavit přes léto ven.
Od dubna je také možné pažitku vysévat na záhon do humózní půdy bohaté vápníkem. Jsou-li jemné listy velké několik centimetrů, vezměte vždy chomáček mladých bylinek a přesaďte je. Vytvoří se velmi rychle silné trsy, které se mohou příštího jara znovu dělit.
Pažitku je možné pěstovat přes zimu v místnosti, ale vyžaduje to mnoho práce a vždy se to nepovede. Chcete-li se o to pokusit, pak od srpna nezalévejte venku rostoucí bylinky, nechte je vyschnout. Potřebují období vegetačního klidu. Pažitka (Šnytlík) snese zimu. Slabý mráz dokonce příznivě ovlivňuje její pozdější vývoj. V první polovině listopadu takto připravené bylinky vykopejte. Kořenové baly mají být zcela vyschlé a zmrzlé. Dle potřeby se během zimy mohou tyto zmrzlé trsy dát do sklepa rozmrznout a potom se vysadí do květináčů o průměru 12 cm. Dlouhé kořeny zkraťte, nebo rozdělte trsy a vysaďte do květináčů..
Květináče postavte na kuchyňské okno, zeminu udržujte vlhkou. Budete-li postupovat podle tohoto návodu, očekávejte dobrou sklizeň. V zimě lze však koupit pažitku v malých květináčích.
Pažitku používejte pokud možno čerstvou, protože při delším skladování mnohé látky, které obsahuje, rychle vyprchají. V kuchyni lze listy pažitky použít nadrobno nakrájené ke zdobení pokrmů, k dochucení másla, tvarohu a pomazánek, na brambory, vejce, ryby, na remulády a omáčky. Nikdy ji nevaříme, teplé pokrmy jí posypáváme nejlépe až na talíři.
 
Léčivé účinky:
Pažitka má vysokou biologickou hodnotu, obsahuje éterické oleje, vitamíny C, B2 a karoten, dále vápník, draslík, fosfor a železo. Působí mírně projímavě, močopudně, antisepticky a stimulačně. Čínská pažitka obsahuje stejné účinné látky jako pažitka pobřežní, má ale ještě i vysokou koncentraci éterických olejů Alicinu se sirnatými, antibakteriálními substancemi.

Read more...

Petržel zahradní (Petroselinum crispum)

Petržel pochází pravděpodobně z východního Orientu. Její dobře známá vůně a její chuť pochází z éterického oleje s komplexní, proměnnou skladbou.
Již staří Řekové a Římané používali petržel pro její močopudné účinky a schopnost pomáhat při zažívacích a menstruačních potížích. Nechyběla ani ve středověkých klášterních zahradách s léčivými bylinkami.
Petržel se má používat pokud možno čerstvá, protože zahřátím se zničí nejlepší substance. Není jenom kořením do jídel, ale i vynikající léčivou bylinkou.
Známe především dvě odrůdy: petržel s kadeřavými listy a hladkolistou petržel. K dekoračním účelům se často používá petržel s kadeřavými listy, která však ve velké části světa není známá. Hladkolistá je mnohem rozšířenější a má také pikantnější chuť. Obě můžete snadno pěstovat sami, nebo si zvolíte tu, která vaší chuti nejlépe vyhovuje. Pevné místo mezi kuchyňskými bylinami má i další druh petržele - kořenová petržel s tlustým, masitým kořenem a s hladkými listy. Skoro každá u nás prodávaná " zelenina do polévek " obsahuje vedle celeru, mrkve a pórku také bílý petrželový kořen.
Petržel je užitečná jako koření i jako léčivá rostlina a navíc vypadá hezky a dekorativně se svými silnými, svítivě zelenými listy. V kuchyni ji nejčastěji používáme do polévek, pomazánek, nádivek a zapečených jídel, a všude kde chceme zpestřit jídlo svěží zelenou barvou (špekové knedlíky apod.) 
Petržel je dvouletá rostlina z čeledi mrkvovitých, stejně jako kopr, kmín a jiné bylinky, používané jako koření. V prvním roce vytváří růžice jednoduše vykrajovaných nebo kadeřavých listů. Jestliže v tuto dobu budete pilně listy řezat, pak budou až dlouho do podzimu dorůstat stále nové. Druhé jaro, když kořeny přezimovaly v zemi, petržel opět obrazí. Nejlépe bude, když ihned vysejete nová semena, protože ta klíčí jen velmi pomalu. tímto způsobem máte stále k dispozici dostatečné množství petržele. Odstraňujte vyrážející stonky dříve, než se na nich plně vyvinou květy, protože poté zastavuje rostlina produkci listů.
Roste-li petržel v zahradě nebo na balkoně, můžete ji v pozdním podzimu přikrýt fólií, aby jí mráz neublížil (není zvlášť citlivá na mráz). Později můžete postupně brát jednotlivé rostliny do domu a v květináči je můžete postavit na kuchyňské okno. Potřebu petržele tak můžete pokrýt skoro po celou zimu. Petržel samozřejmě můžete také sušit. Přitom sice ztrácí něco ze své silné vůně, přesto však je doma usušená petržel mnohem lepší než kupovaná. Petržel si podržela svou oblibu přes velkou konkurenci jiného koření.

Léčivé účinky:
Nejúčinnějšími látkami jsou silice (hlavní složkou je apiol) a flavonoidy, které působí hlavně močopudně. Kromě toho povzbuzuje petržel chuť k jídlu a usnadňuje pocení. Vědecky jsou prokázané pozitivní účinky čistících petrželových kůr při onemocněních močových cest a jako prevence proti ledvinovým kamenům. Petržel se užívá i při zánětech kloubů, revmatismu a artritidách, protože pomáhá odstraňovaní zplodin látkové výměny z kloubů. Kořen petržele pomáhá i při nadýmání, zánětech močového měchýře či bolestivé menstruaci. V lidovém léčitelství slouží jako prostředek pro vyvolání potratu a zvýšení mužské potence.
Čerstvé listy obsahují kromě toho rychle se rozkládající alkaloid, železo, vápník, fosfor a vysoké procento vitaminů A a C.

Náš tip:
Pokud zrovna nebudete vědět co s větším množstvím petrželky v bedýnce, operte ji ve studené vodě a nakrájejte najemno a uložte do mrazáku. V zimě budete rádi za takové zdravé zásoby.

Read more...

Libeček lékařský (Levisticum officinale)

Libeček je jednou z našich nejstarších kulturních bylinek velmi bujného vzrůstu a pochází z Persie. K nám se dostala již v devátém století a našla si v naší kuchyni své nezastupitelné místo. Za starých časů se libeček nazýval též „Panakes“ nebo „Panax“. To znamená „všeléčivý“. Ve středověku se libeček doporučoval proti bolestem břicha a krku, proti nadýmání a používal se jako močopudný prostředek. Dříve se pro zhotovování léků využívaly zejména kořeny, listy se uplatňovaly jako koření v kuchyni, a to je zvykem do dnes.
Chuť a vůně libečku jsou trochu zvláštní. Jsou lidé, kteří neznají nic příjemnějšího, a jiní, kteří mají k libečku jako ke koření odpor. Aroma připomíná celer. Každopádně by se libeček měl v kuchyni používat s určitou dávkou opatrnosti. Již část lístku nebo malý plátek kořene by mohl v jídle způsobit divy. Příliš mnoho dobrého však může pokazit celé jídlo.
Libečku se také lidově říká opych, opich, opyš, české maggi. Obzvláště dobře se libeček hodí do různých druhů polévek, „eintopfů“, omáček, rýže, ragú, k dochucení brambor, nebo jako přísada do nádivek a dušených jídel. Zajímavé chuti docílíme přidáním čerstvých lístků libečku do masových směsí, především z masa kuřecího, vepřového a skopového. Jelikož se libeček používá úsporně, stačí pro obvyklou potřebu většinou dvě až tři bylinky.
Libeček můžete také pěstovat v květináči. Nejlepší doba výsevu je v březnu. Použijte klíčivá semena. V květináčích vyrostou mladé bylinky asi do výše 40-50 cm. Listy byliny pěstované v květináči nejsou tak veliké, jako u byliny pěstované na záhoně. V místnosti většinou nekvete. Chuť a vůně je stejná. Libeček v květináči na podzim zlikvidujte a z jara vysejte nový. Listy, které ještě zbývají, usušte. Tak se však část jeho vůně ztrácí. Kořeny, které se rovněž používají jako koření, vydrží dlouho čerstvé v lednici.
Jakmile vysejete semena libečku, pokryjte květináč tabulkou skla a umístěte jej do blízkosti topného tělesa. Dbejte především na to, aby noční teploty byly nižší. Po měsíci semena vyklíčí. Udržujte zeminu stále vlhkou. Po vyklíčení přemístěte květináče na méně teplé místo. Přesazují se jen ty nejsilnější bylinky.
Libečku je nejlépe venku v zahradě, kde dorůstá do značné výše. Tam dobře roste dlouhou řadu let. Jakmile se jednou rozroste, patří ke zcela nenáročným bylinkám, které nepotřebují zvláštní péči. Jako u všech víceletých bylinek odumírají po prvním mrazu všechny nadzemní části a přezimují jen kořeny. Na jaře bylina znovu vyraší.

Léčivé účinky:
Libeček lékařský používáme především při zánětu močových cest a močového měchýře, ke zlepšení trávení, pro podporu chuti k jídlu, při snížení hladiny kyseliny močové v krvi, podpoře činnosti žlučníku, mírnění nadýmání, mírnění únavy, vzpružení nervové činnosti, činnost srdce a jater. Libeček také používáme k odstraňování otoků, při zažívacích obtížích a také na rány, které se špatně hojí. Při dietách ho můžeme použít místo soli. Je znám i svými afrodiziakálními účinky.
Libeček lékařský obsahuje silice, třísloviny, organické kyseliny, furokumariny, vitamíny C, A, hořčiny, pryskyřici, cukry.

Čaj z libečku lékařského: 1 a půl čajové lžičky sušeného libečku lékařského zalijeme 200 mililitry vroucí vody. Necháme vyluhovat a poté pijeme 2x až 3x denně.

Read more...

Kopr vonný (Anethum graveolens)

Kopr je prastará léčivá rostlina, v Novém zákoně se doporučuje na bolení hlavy a rozšiřování cév. Římané si kvetoucími rostlinami věnčili hlavy při slavnostech a gladiátoři si silicí z květů natírali údy, aby si posilnili svalstvo před zápasem. Kopr je i první známý doping – byl přidáván do všech jídel profesionálním atletům, k jídlu i do koupelí se podával hysterickým ženám a vyráběla se z něj i pověstná mast anethine na vředy a proti kolikám. Do střední Evropy se dostal zásluhou Římanů. Plody a silice se žádaly v lékárnách především proti kašli. Podle lidových pověr zaháněl démony podobně jako jiné aromatické rostliny (byly s ním spojovány pověry především okolo svatebních obřadů).

Léčivé účinky:
Kopr působí proti nadýmání a podporuje tvorbu žaludeční šťávy. Přisuzuje se mu i účinek na tvorbu mléka a tišení kašle. Má také bakteriostatické účinky. Tradiční použití při hemoroidech není dostatečně prokázané. V lidovém léčitelství se používá i zevně na odřeniny.

Read more...

Bazalka pravá (Ocimum basilicum)

Tato oblíbená bylinka má původ v Indii a Egyptě. Díky své svěží aromatické vůni a výrazné chuti je vyhledávána při přípravě mnoha druhů pokrmů všude ve světě. Společně s oreganem je bazalka neoddělitelnou součástí italské kuchyně. Používá se do rajčatových pokrmů, na pizzu, do fazolí, lilků, zeleniny, pomazánek, omáček, do bylinkových octů a olejů, na skopové i do mletých mas. Skvěle se doplňuje s chutí česneku a olivového oleje. Je součástí mnoha směsí koření. Nasekané čerstvé lístky jsou nezbytnou součástí italské omáčky pesto. Čerstvou bazalkou lze také skvěle zvýraznit chuť polévek, těstovin, pokrmů z kuřecího a telecího masa, ryb i plodů moře. Lístky bazalky trháme na drobné kousky a přidáme je při přípravě jídla až nakonec, aby neztratila svou specifickou chuť.

Léčebné účinky:
Bazalka pravá má také léčivé účinky. Podporuje chuť k jídlu, působí proti nadýmání a křečím žaludku a také při poruchách trávení z důvodu dlouhodobého užívání léků, zklidňuje také při nervovém podráždění.

Read more...