Čtení č. 14 aneb mohlo by Vás zajímat

Houby
Nejaktuálnější zpráva je o houbách. Z důvodu předpovědi horšího počasí jsme se v neděli rozhodli, že nepojedeme na chalupu, ale že otestujeme jak to vypadá s houbami. Navzdory všem zprávám o tom, že houby nerostou, jsme vzali staršího syna a vyrazili na osvědčená místa. Z větší části jsme to pojali jako výlet, ale tajně doufali, že také něco najdeme. Počasí bylo parádní, žádné vedro, žádná zima ani déšť. Vlastně ani žádní houbaři :-) ....teda my potkali jen cyklisty.
Podařilo se nám najít zhruba půl košíku (běžná velikost). Nejvíce zabíral místo v košíku kotrč kadeřavý, ze kterého Pavel udělal falešnou držkovou polévku. Našli jsme ještě jednoho hřiba smrkového, hřiba žlutomasého, lišku obecnou a hřiby hnědé.

Kdyby včera místo hřiba žlučového rostl na stejném místě jedlý hřib, přinesli bychom asi tak 2 plné koše. Jinak se nenechte mást, opravdu by se dalo říct, že nerostou. Toto byl totiž výsledek po 4 hodinách poměrně náročným terénem. Tam kde obvykle bývá hromada hřibů nebylo zkrátka nic. Toto byly opravdu výjimky na těch nej místech. Ale září je teprve před námi, tak se snad ještě můžeme těšit z dobré houbařské sezóny.

Výlet to byl ale parádní, všude nádherně kvete vřes, ta úžasná vůně lesa..... Všichni jsme byli spokojení, a Martínek říkal: "....mě se nejvíc líbí ta houba, co vypadá jako houba na mytí nádobí" :-))) .....a už se ptá, kdy vyrazíme zase.

Domácí chléb
Za sebou mám další dvě pečení domácího žitno-pšeničného chleba. Tentokrát však celkem úspěšnější.
První z těchto dvou pečení dopadl, co do kynutí a výsledného tvaru, na jedničku. Ovšem při tom všem soustředění na kynutí, jsem do těsta zapomněla dát kmín a sůl. Chleba bez soli.... je hrozný :-) ...ale nakonec jsme ho i tak skoro celý snědli :-) Ovšem kynutí tohoto těsta mi ukázalo, že to jde zvládnout snadno a jen při pokojové teplotě za necelých 10 hodin včetně pečení.
Teď už vím, že úspěch a rychlost kynutí je ve správně načasovaném použití kvásku. Pokud ho použiji v nesprávný čas, můžu si pomoci zvýšením teploty, ale trvá to pak podstatně déle.

Druhý z těchto pokusů probíhal zpočátku také na výbornou, bohužel jsem nemohla včas přidat hladkou mouku a žitné těsto zřejmě překynulo, protože kynutí finálního bochníku trvalo opět velmi dlouhou dobu a musela jsem mu pomoci kynout v troubě. Výsledný bochník, tentokrát s dýňovými semínky, měl v průměru 25,5 cm a výška byla 7,5 cm, což považuji prozatím za úspěch :-)

Jediné co mi zatím nevyšlo, je čas pečení. Pokaždé jsem začínala v jinou dobu, a pokaždé mi pečení vyšlo na noc. Mám ty bochníky nějaké zakleté :-)
Zhruba před 14 dny jsem zkoušela založit nový kvásek, ale v posledních teplých dnech to zkrátka nešlo a musela jsem ho vyhodit.

Cukety
Často se ptáte na to, jaký je rozdíl mezi zelenou, žlutou nebo žíhanou cuketou. Ptala jsem se paní farmářky a také zkusila trochu pročíst internet. V zásadě se cukety moc neliší, na chuti se to až tak moc nepozná, přesto někteří pěstitelé vychvalují zejména žluté cukety. Jiní pěstují různé druhy pro jejich pestrobarevné použití v kuchyni. Někteří prodejci osiva se o žluté cuketě zmiňují jako o vhodném druhu pro přímý konzum např. do salátů. Naposledy jsem si také všimla u velké žíhané cukety, že měla velmi malá a měkká semínka, oproti jiným cuketám. Našla jsem to poznamenáno i v nějaké diskuzi.

Odrůdy cuket:
Ambassador F1 - tmavě zelená
Bětka F1 - smetanově bílá
Black Beauty - tmavě zelená
Gambit F1 - tmavě zelená matná
Goldena - zlatožlutá
Goldline F1 - žlutá
Giallo di Napoli - zelená žíhaná
Jigonal - tmavě zelená Kveta - bělavá
Nefertiti - tmavě zelená
Startgreen F1 - tmavě zelená
Striato di Napoli - tmavě zelená se světlými pruhy
Tapír - zelená se světlými pruhy
Tonda di Piacenza - světle zelená (kulatá)